Kvarteto

Kvarteto nabízí zajímavý paradox filmu, který stráví většinu času polopatickými monology vysvětlujícími veškeré záměry všech, přesto na konci nechápete, o čem to bylo a především proč někdo chtěl, abyste to viděli. Krobot zkouší, kam až to český chcípácký film dotáhne, než z vyprodukované antihmoty vznikne černá díra, která pohltí a rozloží celý vesmír. A už je fakt blízko. (28.11.2017)

Film je často přirovnáván k Samotářům, jelikož řeší single třicátníky. Krobotův styl je ale zcela odlišný od Zelenkova. Ano, souhlasím, film neukrývá žádné skryté tajemství, pouze analyzuje situace, ale ani se hrdinům nevysmívá, sympatizuje se všemi i s jejich neschopností najíst si své místo. Není třeba žádné rádoby hlubokomyslné pointy, jde o atmosféru a tiché pozorování jedinců. Samotáři jsou založeni na vtipných hláškách, Krobot nic takového nepotřebuje - jako divadelníkovi mu stačí vystihnout situaci. Ale ano, Zelenku mám ještě raději než Krobota, o to se nepřu. Jen jsou to zcela odlišní autoři a nechtěl bych, aby Krobot točil jako Zelenka. Dodatek o kritice: česká filmová kritika je úsměvný spolek mudrců. V poslední době si usmyslela, že je zakázáno točit filmy s tzv. chcípáky. Proč by si měl ale tvůrce nechat diktovat, o kom bude točit? Navíc točí se filmy pro kritiku nebo pro diváky? Neexistuje nic jako téma, které je zakázané. P.S.: Zatímco Vložte kočku jako undergroundová kapela fungují skvěle, tak finální mix elektroniky a symfonie patří k tomu nejhoršímu, co na tomto poli vzniklo. Asi jako nějaký první pokus art-rockových onanistů ze 70.let, co si mysleli, že jsou druhý Pink Floyd. Ale bylo by nefér hodnotit celý film podle jedné nepovedené skladby. (05.12.2017)

Miroslav Krobot a Lubomír Smékal se pohybují v oblasti nějaké zdeformované filmové řeči, které buď naprosto nerozumím, anebo na ní zkrátka opravdu není absolutně nic zajímavého. Snaha o suchý humor končí křečovitou trapností. Kvarteto působí dojmem, že má z diváků udělat stejná duchaprázdná zombie, jako jsou jeho hlavní postavy. Já na takovou hru nejsem ochoten přistoupit a nevidím nejmenší smysl ve vzniku, sledování a propagování tohohle bezduchého filmu. (15.12.2018)

Generační výpověď bez udání důvodů, ve které se kalafuny prosté žíně smyčců potkávají s nevyladěnými strunami života. Krobot nás poSmékal po Olomócu a jeho osamělých bloudech se svým typickým neprůrazným humorem („Můj soused. Psychopat. Jdu spát..“) a spíše než ve vývoji postav se porochnil v jejich stagnaci. Berte, nebo nechte být.. (13.12.2020)

Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději. (27.11.2017)