Hříšní andělé

James Cagney zase předvádí jedno ze svých naprosto unikátních představení, která jen ukazují, jak skvělý herec to byl. Tyhle role, v nichž je možné vidět dobro, stejně jako naprosté zlo, jsou prostě pro něj jak dělané. Jeho postava pak snadno zastiňuje ostatní, ale nikoli příběh jako takový. Ten funguje dobře, i když v sobě má celkem jasné poselství. (21.08.2014)

Hriešnym anjelom je vyčítaný až prisilný náboženský podtón. Mne, ako presvedčenému agnostikovy a odporcovi cirkvy, to však vôbec nevadilo a už vonkoncom som film nevnímal ako boj dobra (cirkev) so zlom (mafia). Toto bolo len vedľajšie. Všetkú moju pozornosť mal Rocky Sullivan, ktorého výborne stvárnil James Cagney. Asi najsympatickejší záporny hrdina, ktorému nemožno nefandiť, si ma úplne získal. Potvrdil to úplne na záver, keď bol schopný položiť najvyššiu, naultimátnejšiu obeť. Vzdať sa toho jediného, čo mu v živote a hlavne po ňom ostalo. To bol moment, keď si u mňa film vynútil piatu *. Takisto technické spracovanie, vedenie hercov a celkový dojem z filmu je na svoju dobu veľmi moderný a napríklad oproti Scarface z 1932, je vidieť veľký posun. Výborný film. Teším sa na White Heat. (03.11.2011)

Nečtěte Ti, jenž jste film neviděli K závěrečné dvojsmyslné scéně odvlečení Rockyho Sullivana na elektrické křeslo. Osobně se přikláním k té variantě, že Rocky tu svojí zbabělost jen předstíral, jelikož byl Jerry jeho nejlepší přítel, což mu vyjádřil tím, že ho poslechl a cíleně si tím otočil pověst odvážného kriminálníka. Jerry si to uvědomil a svojí následnou protikladnou výpovědí sígrům ve sklepě dovršil to, o co dlouho usiloval. (07.07.2014)

Perfektní krimi drama se sympatickou hlavní trojicí Cagney, Bogart, O'Brien. Tato gangsterka je prosycena dobrou atmosférou, poutavým dějem a příjemnou hudbou. Na střílení sice dojde až ke konci snímku, ale to vůbec nevadí. Hodnotu filmu zvyšuje zejména jeho závěrečná pasáž, která má určitý přesah ohledně uctívání špatných vzorů, snaze předejít zločinnosti pošlapáním své vlastní pověsti, apod. Ačkoliv se jedná o počin starý víc než 70 let, má stále co nabídnout a troufám si jej označit za majstrštyk. 5* (25.12.2012)

Tvorba gangsterských filmů v druhé polovině 30 let bohužel podlehla tlaku ze strany vládních institucí a křesťanských organizací. To mělo celkem neblahé následky, protože filmy se začaly točit velice černobílým, jednoznačným způsobem. Kriminálníky filmová tvorba představovala pouze jako odsouzeníhodné postavy, které v životě čeká buď smrt nebo dlouholetý pobyt za mřížemi. Oproti tomu vznikla řada snímků, které až nekriticky glorifikovaly práci policistů v boji proti gangsterské spodině (např. film G - men). Existovalo také plno nařízení, které režiséři a scénáristé museli plnit. Ve filmech např. nesměly být uváděny scény, v kterých muži zákona přímo umírají násilnou smrtí. Toto období se výrazně podepsalo i na kvalitě filmu Hříšní andělé. Je známo, že plno kontroverzních scén, které mohly pobouřit kritiky, bylo ve scénáři pozměněno. Výsledkem zásahů je nudný film. Proč nudný? No prostě rychle pochopíte o co hlavní postavě (knězi Connollymu) a potažmo celému snímku jde: ukázat, že zločin je špatný a nevyplácí se. Nic víc, nic míň. A dělá to tak přehnaně moralizujícím a průhledným způsobem, až je to směšné. Křesťanskému publiku, které se k hollywoodské produkci stavělo čím dál kritičtěji, je v něm jako laskavé pohlazení darována dokonalá duchovní postava. Kněz Connolly si totiž prošel stejným zločinným dětstvím jako Cagneyho postava, ovšem narozdíl od ní nastoupil cestu pokání a stal se z něho sluha Boží. V průběhu filmu se Connolly promění z pasivního nesmělého diváka zločinné činnosti ve svém okolí na udatného bojovníka proti gangsterům a korupci. Nehledí na možné následky. Je neúplatný. Je prostě dokonalost sama, pravý hrdina. Věřící si museli nadšením drtit růžence... Příběh na konci vygraduje extrémně moralizující (až patetickou) scénou z vězení, která je sice geniálně natočena, ale v mých očích definitivně film pořbila. Angels with Dirty Faces je ta nepřeceňovanější a nejnaivnější gangsterka, kterou jsem kdy viděl. Představuje skutečně "vrcholné" dílo společensky výchovných filmů druhé poloviny 30 let. Zlatý Veřejný nepřitel nebo Malý césar... (15.07.2005)