Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Kam jdeš? – Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty. Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony. – Stačí až po snídani. – No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. – Lepší než nerad. – Já říkám rád! Jaktože nerad? – Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. – Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil! Tři špičkoví herci proměnili Plzákův jednoduchý scénář ve vybroušený diamant, v němž se snoubí jak malichernost stejně malicherných rodinných sporů a rozmíšek, tak velká lidská sounáležitost a láska člověka k člověku. Je v tom veliký kus pravdy. ()
Představte si u této inscenace tragickou hudbu plnou smyčců a protáhlých basových linek. Zkuste si komediální herce zaměnit za ty dramatické. Jaké to je? Smutné, jedna velká manželská hádka, viďte? I proto jsem si to osobně do komedií nezařadil protože mi na tom nepřišlo nic zábavného, spíše naopak. Nadsázku a absurditu chápu, bavit jsem se přesto nedokázal. *** ()
Navzdory mnoha zábavným momentům musím říci, že podle mého názoru Cestu do Rokycan odnesl čas a není důvod se k ní vracet. Z dnešního pohledu se k sobě lidé nechovali pěkně a kromě toho se nejedná o apolitickou tvorbu. Je to je pěkně vidět na postavě tatínka, který se jasně vyjádří, že pravdu slyšet nechce, ale rád by rozdával rozumy. ()
Miroslav Plzák napsal, Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý sehráli. Typická manželská hádka na téma: Kam se pojede na štědrý den. V povídce vyniká hlavně Menšík, u kterého jsou na taková témata velice známy scénky s Jiřinou Bohdalovou. Tady ji vystřídala Janžurová a nezůstává vůbec pozadu, byť to zrovna s Menšíkem nemá zrovna jednoduché. Oběma, tak trochu okrajově, sekunduje Dlouhý coby jejich syn. A o zábavu je postaráno. Film nemá šanci zestárnout. Kulometná salva slov a logiky dokáže divákovi rozvibrovat bránici i po tolika letech od svého vzniku, jako nikdy. Plzák možná čerpal s případů ze své ordinace, kdo ví. Každopádně je možné, že některý z diváků se někde pozná. Za výborný námět, dobře sepsaný scénář a hlavně vynikající herecké výkony hodnotím plným počtem bodů. Ono totiž je zde laťka posazena tak vysoko, že už nikdo nemá šanci takovéto výkony zopakovat. ()
Dudlajdá... Pro některé manželské páry by zjevně bylo lepší jet rovnou do Pr... %-[] . . . Jinak je to celé sice taková svěží a v textu vskutku vypointovaná a mile odehraná, ale televizně lajdácky a s přebrepty vyrobená rutinní bakalářština... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bakalářských, hodnocení po repete 2.11.2011 na >jalové jedničce< 499., komentář zde jako devětadvacátý - 2.11.2011) ()
Reklama