Putování tučňáků

Putování tučňáků není dokumentárním filmem a nepřesvědčí mě o správném kategorizování ani množství cen, jež v dokumentaristickém žánru tento filmový opus obdržel. Tvůrcům se podařilo přímo zaútočit na celé široké spektrum divácké obce chytře zvolenou kombinací roztomilosti oblíbených zvířátek, v podávání výtvarného kýče pitoreskního života a s nebojácně a snad i přepjatě zvýrazňovaným patosem existencionálního dramatu. Byl to mistrovský tah, film je působivý a pracovní podmínky pro filmování musí vzbuzovat obdiv a zasloužené uznání. Na osvětu s cílem k přiblížení extrémní zoologii neznalé veřejnosti lze pohlížet s nedůvěrou. Na druhou stranu, v rámci konzumního životního stylu, kde nemohou býti kladeny příliš přehnané nároky na talent a uměleckou tvorbu, jde o jedno z vrcholných děl. Impozantní téměř po všech směrech, obzvláště po obrazové. Skutečný dokument bych přivítal s otevřenější myslí, zde zůstává nejasný pocit klamavé lsti. Inu, proč ne, když již jen svou povahou to znamená úspěch. (26.05.2017)

Neuvěřitelné! Kolik odhodlání, utrpení, hladovění, trpělivosti a opatrnosti je třeba aby zvítězil život nad zimou.. „ jemné chvění srdce ukryté ve své ulitě......je tak zranitelné v této obrovské ledové krajině. Tady potřebujete daleko víc života, abyste mohli stvořit život. Odteď, každý náš pohyb bude směřovat k jedinému cíli......udržet ho při životě.“ Dojemnou atmosféru filmu doplňuje nádherný soundtrack Émilie Simon. (25.10.2005)

„Odvtedy tu my tučniaky držíme stráž. Toto je sága nášho rodu.“ Napriek určitej nude (neviem si pomôcť, zabite ma) čarovné čierno-biele putovanie. Od úvodných titulkov s malebnou hudbou som tušil, že sa nemusím báť dabingu tučniakov (šialený ale fungujúci a originálny nápad, dole klobúk) a nasledujúce minúty ma v tom uistili. Čoraz viac som sa vnáral do obdivuhodného a nedoceneného sveta bojovných tučniakov (a to ich nepokladám za nijako zvlášť fascinujúce ani nijako inak zaujímavé zvieratá). Nie je to dokument, nie je to normálny celovečerný film, je to niečo skoro úplne nové (hoci nie revolučné) a radšej ani nechcem vedieť, ako sa nakrúcalo. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/189861/Putovanie-tucniakov-80.html. (07.04.2009)

Záběry sněhové pustiny a ledového oceánu byly krásné, tučňáci jsou fajn a jejich putování přímo neskutečné. Přesto jsem se místy vcelku nudil. Pohledy na sníh, neustále čapající tučňáci a dlouhé čekání na „léto“ a potravu časem omrzí. Navíc tučňáci pro mě nejsou až tak atraktivní (a především akční) jako medvědi. Proč srovnání zrovna s medvědy? Tenhle snímek mi formou připomínal právě snímek Medvědi. Také komentář a doprovodná hudba nebyla nic moc. K tomu chybělo i odlehčení a naopak se příliš často ukazovaly dramatické momenty, které se mi na rodinný film nehodí (sledováno s dcerkou). Proto, při vší úctě k tučňákům, dostane jejich putování jen tři hvězdy. (11.10.2019)

Hodně se tu kritizuje to, že jsou tučňáci ,,nadabovaní"- Prý je to infantilní a tak dále. Nevím. Když jsem byl na Putování v kině, byl jsem tam (kromě rodičů) jediná osoba nad deset let. A ty malé děti by ,,pouhý" obraz doplněný hudbou asi nebavil. Navíc ty komentáře nejsou tak infantilní, jak jsem čekal (tentokrát žádné ,,Ahoj děti, já jsem malý tučňáček a tohle je moje maminka!") a místy je to i docela vtipné, např. když dospělí tučňáci odcházejí shánět potravu a malý tučňáček přemítá: ,,Moji rodiče mají dvě strany. Když jsou černí, tak je to špatné. Mají hlad a odcházejí pryč. Když jsou ale bílí, je to dobré. Vracejí se." K nádherným záběrům přírody se přidá nádherná hudba a pár scén, které doslova rvou srdce (umrznutí mláďat, tuleni...) a vznikne nejlepší dokument o přírodě od Mikrokosmu... (14.02.2007)