Cestující v dešti

Varování pro všechny ženy, které sní o manželství s pilotem, vile na riviéře, krásných bílých šatech a Charlesi Bronsonovi: po tomto filmu vás podobné sny – minimálně na zbytek večera – přejdou. Alespoň pokud jste citlivější povahy a špatně snášíte déšť, znásilňování, temné sklepy a hrubé zacházení ze strany tajemných cizinců… Cestující v dešti je další skvěle minimalistický krimi thriller z francouzské „staré školy“ – výborně obsazený, detailně propracovaný, s nepředvídatelným dějem, pečlivě budovanou atmosférou napětí, nejistoty a ohrožení, a sice ne úplně překvapivým, ale citlivě vypointovaným závěrem (a písničkou :). Charles Bronson si tu místo s harmonikou hraje s oříšky, ale není o nic méně znepokojivý, drsný a nečitelný. Marlène Jobert proti němu působí nesmírně křehce a její postavu nelze než obdivovat za kuráž a vytrvalost, s jakými čelí své stále beznadějnější situaci. Situaci, ve které je navíc úplně sama. Její matka je dotčená čímsi z minulosti, kamarádka (Bronsonova femme fatale Jill Ireland) není tak úplně tím, čím se zdá být, a manžel je poměrně nechutný cápek, zamilovaný až po uši – do vzpomínek na svého otce. Na film jsem se sice dívala za slunečného odpoledne, když jsem ale večer zůstala v domě (se sklepem, ale bez dvouhlavňovky) sama, zrovna klidná jsem nebyla. (06.08.2012)

Francúzske kriminálky a krimithrillery boli za mojej mladosti pojmom (vlastne ani iných veľa nebolo). A tak som sa tešil, že v roku 1970 nakrútil Clément s Bronsonom a pehavou Marléne niečo zaujímavé, strhujúce. Ale s ubiehajúcimi minútami klesala nádej, že moje očakávania budú naplnené. Ešte aj v poslednej tretine som dúfal, že to vyriešia širokopásmové tri hviezdičky, ale nedalo sa. Niečo tak zle skonštruované a tak zle napísané, že ani zmienení dvaja výborní herci si s tým nevedeli rady, si ani tri hviezdičky nezaslúži. Jediné, čo vo mne film vyvolal boli rozpaky nad množstvom trápností, ktoré sa tam diali. Škoda. (03.11.2012)

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Skvělý Mrkvička, a tím vše pozitivní končí. Dvakrát jsem u toho totálně usnul, protože to tempo a dialogy by mohly uspávat hady. Podle hodnocení jsem čekal strhující, anebo alespoň inteligentní film, ale nic z toho se nekonalo. Charismatický plukovník se ve skutečnosti chová jako vtěrka, a úlohu Melie mi bude někdo muset asi vysvětlit. Prostě jsme se s tvůrci nesešli, to se stává. (15.10.2012)

Pche, to je mi teda thriller - vždyť jsem u toho málem usnul nudou! Celý ten film mi přijde zmatený a děj skoro až pitomý, čert aby se vlastně vyznal v motivacích jednotlivých postav. Nemluvě o tom, jak pozoruhodně snadno se hlavní hrdinka oklepala z toho, že ji ve vlastním domě znásilnil bláznivej pošuk v punčoše na obličeji. Co jsem potom nepochopil vůbec, byly ty retrospektivní prostřihy do dětství hlavní hrdinky - WTF?! Navíc zrovna dvakrát nemusím Charlese Bronsona - ten chlápek je všechno, jenom ne charismatický - proboha. Co mě naopak k obrazovce připoutalo více než spolehlivě, byl každý záběr na Marlène Jobert - přesně pro tenhle typ zrzavých pihovatých holek mám slabost. Především kvůli ní nakonec hodnotím tak jak hodnotím, byť ten film podle mě nestojí skoro ani za ty 3 hvězdy. Mimochodem viděl jsem to v českém dabingu na ČT2, a strašně se mi líbilo namluvení hlavní hrdinky Sabinou Laurinovou - jako bych si teprve teď uvědomil, jak neuvěřitelně hezkej hlas vlastně ta holka má - na mou duši že jo! Chtěl bych ho poslouchat věčnost... jsem okouzlen. (21.10.2012)