Noční příchozí

Popravdě mě překvapuje nízké hodnocené snímku. Jako možnou příčinu bych viděla jeho přiřazení do žánru horor, protože tam dle mého soudu nepatří. Ale jinak má perfektně vystěvěnou atmosféru s částí dětské nevinnosti a zároveň fascinaci zlem a násilím. Jsou tu úžasně napsané figury od slečny vychovatelky, přes dojemnou starosvětskou hospodyni až po temného nočního příchozího. Je to jestě působivější než Deník komorné, tak dokonalou sondu do lidského nitra jsem už dlouho neviděla. Na otázku, zda se mi snímek líbí, bych váhala s odpovědí. Pokud se mě zeptáte, zda mě snímek zasáhl, odpovídám jednoznačně ANO! (12.09.2019)

Jedenáct let po černobílých Neviňátkách - nejslavnějším filmovém zpracování slavné duchařiny Utažení šroubu - vznikl i barevný prequel. Ten má navzdory luxusní výpravě starého odlehlého venkovského sídla v lesích u jezera za pošmourného podzimu a znepokojivé koncovce daleko jak k hororu, tak i k thrilleru nebo mysterioznímu filmu. Vlastně bych se ho zdráhal označit i za drama, protože až do finále se tu nic dramatického neděje a vy celou dobu jen čekáte, kdy řetěz lehce znepokojivých scén z života dvou dětí a tří sloužících (z nichž dva spolu mají sadomaso vztah s nějakým tím svazováním, což děcka vtipně napodobují) vyústí v to, v co má vyústit. Film si jen tak plyne, nepřekvapí, ale vyloženě nuda to není, hlavně díky zajímavé postavě Quinta v charizmatickém podání Branda. A i děcka byla vybrána dobře. (11.10.2019)

Marlon Brando vystupuje v roli charismatického čeledína, který se stává vzorem dvou zámožných sirotků na odlehlém venkovském panství, a ačkoliv je velmi přátelský a zdánlivě se v dobré vůli snaží naučit děti poznávat svět, jeho svérázné manýry a nedbale skryté sadistické chování mají na sourozence neblahý dopad. Jde o poměrně působivé, místy úsměvné, místy naopak velmi mrazivé psychologické drama, jemuž ovšem časté střídání tónu úplně neprospívá, o hororové atmosféře se tu tudíž příliš mluvit nedá. Noční příchozí může fungovat jako prequel ke klasickému duchařskému filmu Jacka Claytona, Neviňátka, nicméně rozhodně ho nedoporučuji zhlédnout jako první, svým racionálním přístupem by vám mohl nalomit mysteriózní tón Neviňátek, které jsou bezesporu daleko lepším a děsivějším filmem. (23.08.2011)

Britský snímek „Noční příchozí“ má celkem zajímavou atmosféru, která je spojena hlavně se sexuálním napětím a tím, jak sex v jiné, než klasické podobě dovede dětem udělat v hlavách celkem pořádný bordel. Marlon Brando zde vyloženě neexceluje, nevydává ze sebe všechno, ale přesto je to pořád on, kdo film táhne. On a pak dvě děti, o které se jeho postava ve filmu stará. (25.04.2019)

Nemá smysl si nic nahlávat. Michael Winner byl veskrze průměrný filmař a žádný z jeho filmů si nemůže nárokovat čestné místo na filmovém nebi. Z toho, co jsem měl možnost vidět, vychází Noční příchozí nejlíp, i když Michael si nedokázal ujasnit žánr a výsledný efekt je, obávám se, tak trochu kouzlem nechtěného. Noční příchozí dnes určitě neobstojí jako horor a nemá smysl ho vyhledávat za tím účelem. Je otázkou, jestli by v příslušném žánru obstál ve své době, samozřejmě došlo k posunu očekávání diváků a jejich prahu citlivosti. Dnes je to mnohem spíš mysteriózní drama, pro mě navíc s nádechem ironického komentáře k dobovému pojetí sexuality na konci viktoriánské éry. Každopádně mi Noční příchozí v něčem připomněl Hanekeho Bílou stuhu, ovšem s tím rozdílem, že tam, kde vykřesává Winner atmosféru, dospívá k ní v podstatě jak slepý k houslím, kdežto Haneke naprosto přesně ví, co dělá, a je v tom bravurní. Ležérní Brando je fajn a představuje oporu snímku, ale problém jsem neměl s žádným hereckým představitelem. Sadomasochistické hrátky a učenlivé děti nemůžou nudit a filmu bych ublížil, kdybych nedal čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 70 %. (15.09.2019)