Režie:
Henry LevinKamera:
Geoffrey UnsworthHudba:
Dušan RadičHrají:
Omar Sharif, Stephen Boyd, James Mason, Eli Wallach, Françoise Dorléac, Telly Savalas, Robert Morley, Michael Hordern, Yvonne Mitchell, Woody Strode (více)Obsahy(2)
Příběh o legendárním mongolském vojevůdci, sjednotiteli kočovných kmenů a utlačovateli Západu. Film ho ukazuje jako malého chlapce, odvážného vůdce partyzánů, spojence čínského vládce a zachránce říše proti nájezdným barbarům. Čingischán, to je nelítostný boj, luxus a nekonečná touha po moci. (oficiální text distributora)
Recenze (60)
V pravdě prapodivný snímek o největším z mongolů, ve kterém snad neúčinkoval ani jediný mongol. Přes veškerou lásku a úctu k hereckému umu, kterou chová k Omaru Sharifovi, již svou samotnou fyzickou, fyziologickou podstatou jen přetěžko mohl věrohodně ztvárnit mongolského válečníka. Průser pokračoval přes jeho ženu Börte v obsazení nordické plavovlasé blondýnky, mihnutí Telly Savalase a vyvrcholil u Eli Wallacha v roli perského šacha. Rádoby holywoodský velkofilm, spíš ale maloprůser. Omar se na rozdíl od všech ostatních alespoň snažil, i když, kde není co hrát, ani smrt nebere. ()
Nesmírně utahaný film, navíc natočený bez jediného pořádného režijního nápadu, který by mě zaujal. Obsazení je sice lákavě sympatické a Čingischánův příběh také, nicméně výsledkem je snad po všech stránkách troufalá bída, která si asi chtěla hrát na Lawrence z Arábie (staršího o tři roky) a dobře jí tak, že si při tom natloukla. ()
Spíše mi to přípomínalo Vinnetoua. Jak prostředí, tak pojetí. Spíše než historický film s nějakou vypovídácí historickou hodnotou to byla taková "kovbojka". Co se týká nějaké historické přesnosti, tak s tím se moc tvůrci nepárali (podle toho, co jsem se o Čingis-chánovi dočetl). Spíše z toho udělali takový příběh dávného "hrdiny", který nese jen slavné jméno. Bylo to takové nijáké. Navíc obsazení, kdy skoro nikdo nevypadl jako asiat bylo do očí bijící a dost narušující film. Škoda! Howgh! ()
Džingischán ako jeden z pionierov ženských práv. Zástanca rovnakého zaobchádzania a možnosti vyjadrenia vlastného názoru ženy k voľbe budúceho partnera či vzniku vzťahu. Vlastne prečo nie. Veď doba vzniku filmu mení vždy historické skutočnosti podľa toho, čo sa práva aktuálne v spoločnosti deje. V Amerike v rokoch 1964 a 1965 prijali zákony o občianskych právach a o volebnom práve. Filmári sa rozhodli len nadviazať. Vyjadrili cez historický základ filmu ideu zákonmi zakotvenej rovnoprávnosti prostredníctvom spájania muža a ženy do rovnoprávneho partnerstva a zároveň spájania znesvárených kmeňov do jedného veľkého celku. Tak vznikol podľa Američanov národ mongolský s rôznymi odnožami, ktorému nevládol barbar, ale muž ctiaci si ženy a vzdelanie: Džingischán. Ako rozprávka je to pekné pozeranie. Veľkorysé kostýmové riešenie a kolorit zase poteší oči diváka. Navyše téza o človekovi, ktorý sa venuje poézii, hudbe, maľbe a kráse žien (tu v podobe čínskeho cisára), no práve vďaka tomu je častokrát oveľa zákernejší ako rodený bojovník nebola vôbec márna. Kľukaté zástavky umeleckých diel, sledujúcich rôzne nuansy a odtienky reality, práve ponúkajú obdobné umenia milovné typy k tomu aby využili bohatosť slovného vyjadrenia a jeho najrôznejších variantov k prefíkanej manipulácii s okolím. ()
Na filmu je špatné úplně všechno, kostýmy kulisy, herci, kteří se vydávají za mongoly nebo číňany, prostředí, kde je film točen( první polovina filmu mě připomínala Vinetoua), historie, trapný děj, děsná hudba ...chápu, že film je starý, ale i tak... Po shlédnutí dokumentu nebo Mongol-Čimgischán je tohle děsná bída, i když jsem to čekal, přesto jsem do toho šel a stěží dokoukal až do konce. Dvě hodiny zabitého času. ()
Galerie (12)
Photo © Columbia Pictures
Reklama