Temné vody

Atraktivně obsazená a obstojně atmosférická adaptace Suzukiovské duchařiny, která dojíždí na to, že je strašlivě nijaká. Prvky hororu jsou eliminovány na minimum - hodně dlouho to dokonce vypadá, že sledujeme čistokrevné sociální drama, v němž stopové množství hororového elementu jen podtrhuje žalostnou a paranoidní situaci hlavní postavy. Až v posledních minutách tvůrci zmáčkli turbo a pokusili se roztřískat sociální depku hororovým terorem, ale po předchozím dění to působí dost na sílu. A vlastně i trochu zbytečně. Z hororu tak není nic a drama zůstane v půli cesty. Škoda. Přitom z hlediska vykreslení prostředí je to fakt moc pěkná práce. (02.04.2023)

Já jsem si někde přečetla, že režisér nebyl spokojený s finální podobou filmu a dokonce se pokoušel o to, aby ho u filmu vůbec neuváděli jako režiséra, což ve mně podnítilo touhu ho nějakým způsobem kontaktovat a zeptat se, jak podle něj měl film vypadat. Protože já jsem během sledování měla velmi silný pocit, že v příběhu je připravená spousta zajímavých motivů (oproti japonskému originálu, který mě zpětně vlastně dost zklamal), ale nějakým podivným způsobem potom nic není dotaženo úplně do konce. Velmi mě dojala postava Tima Rotha, hned jsem si sama začala konstruovat příběh fatální nemožnosti setkání v lásce, který si podle mě i režisér (scenárista, někdo) také připravoval, ale představuju si to tak, že zlí producenti symbolizující opravdovým emocím nepřející vnější svět mu to skrouhli na více přijatelný, nevybočující hororový příběh bez mezižánrového ozvláštňování. (15.12.2013)

Nevím, jestli za to může fantastická Jennifer Connelly, nebo ty krásně omšelé interiéry levných bytů a kanceláří, nebo ten vlhký, tmavý, brutálně neútulný a depresivně nádherný newyorský panelák, nebo mlžný a deštivý Rooseveltův ostrov se svou úžasnou lanovkou, nebo Badalamentiho hudba, nebo výborné mužské trio Postlethwaite, Reilly & Roth ve výborných vedlejších rolích... ale mně se Dark Water na první i druhý pohled strašně moc líbil a stoprocentně mi sedl. Film má podzimně pochmurnou a působivě tíživou atmosféru, klidnou kameru, napínavý, i když nikterak originální příběh, sladce pomalé tempo a celkově na mě svou vizuální patinou působí, jako by byl natočený o dvacet let dřív. A Jennifer Connelly je ohromně přesvědčivá, roli osamělé, migrenózní, životem ubité ženy v tíživé sociální situaci a na pokraji nervového zhroucení zahrála strhujícím způsobem, úplně jsem se do ní pubertálně zabouchl a hned bych ji u sebe nechal bydlet, snad i s tou její malou kukačkou... A ani pár provařených a banálních scén typu "ajlavjú mámí", mi nezabrání, abych dal bez sebemenšího zaváhání pět a ani nemrknul. (T:Japonský originál, i když taky dobrý, je překonaný na celé čáře... Ač prvorozený, působí proti svému americkému mladšímu bráškovi jako chudý příbuzný.) (25.09.2014)

A zase sa všetci hnevajú na scenár. Však sa na ňom podielal čoraz oblúbenejší terč kritiky Hideo Nakata (KRUH 2). Ale mne sa to páčilo. Dej už nesklame, lebo všetci už (od ŠIESTEHO ZMYSLU) poznajú stále rovnakú zápletku duchárskych filmov. Herci sú skvelí, atmosféra hustá. Jediná moja výčitka smeruje k nevyužitému potenciálu - keby totiž Voda nebola horor (aj keď je remake japonskej duchariny), ale psychologická dráma, boli by to intelektuálne orgie. Škoda, že tento filmík musel vzniknúť teraz, keď svetom vládne Samarin syndróm. A možno by film stačilo len ukončiť pred "kruhovitým" finále. Hlavne kôli Jennifer Conelly odporúčam... Zaujímavé je, že poviedková predloha funguje hlavne vďaka vyhýbaniu sa klišé. Kniha potvrdila moje presvedčenie, že film mohol fungovať bez tlačenia na hororovú pílu... (17.10.2005)

Úplně stejně plytké, jako většina aktuální hororové produkce (viz Dům voskových figurín a druhý americký Kruh). Nemůže chybět atraktivní herečka v hlavní roli (díky bohu, že Jennifer Conbelly je nejen krásná, ale umí i hrát) a dítě, které vidí jiné mrtvé dítě (jako bychom to už někde viděli). Film má výborné zvolené prostředí a pár scén plní svůj účel, ale děj je trestuhodně průhledný, dost často se vlastně nic moc neděje (důraz se klade na fakt, že hlavní hrdinka se rozvádí a tudíž se hraje o opatrovnictví) a vyústění je... dejme tomu suché. Zmínku si zaslouží vynikající Tim Roth, který si svého právníka rozhodně užívá. Shrnuto - chvílemi atmosférické a zajímavé, ale většinu času o ničem... (09.08.2005)