Temné vody

Fleků na stropě už je poslední dobou v hororech snad ještě víc než vody, ale musím říct, že jsem si to docela užila. Nestálo mě to nehty, ale to jemné napětí se drželo vytrvale celým filmem, což není vždy pravidlem, často velká leknutí střídá velká nuda. A navíc tu byla výborná Jennifer Connelly, které se podařilo vzbudit ve mně o ní i její dítě neředěnou starost. (14.08.2006)

Co může být děsivějšího než….. hnědá voda! Už jsme tady měli vybledlé krkající Japonce, dívku, která se nerada stříhala, oko s nepěknou minulostí, nemrtvé šikmooké děti, ale že by hlavním zdrojem děsu byla tmavě zbarvená voda? Proč ne, když to funguje. A v Temných vodách to místy skutečně funguje. Kap! Kap! Kap! „Z mokrých stěn kapka za kapkou splyne (…) zní – hyne – zní a hyne – zní – hyne – zní a hyne zas“ (K. H. Mácha.: Máj) Skvrna na stropě je stále větší, šílenství hlavní hrdinky se prohlubuje a přátelství její dcerky s jistou Natašou také nevěstí nic dobrého. Na Temných vodách je nejlepší, že můžeme po celou dobu pochybovat, zda-li Jennifer Connelyová náhodou skutečně není psychicky labilní, zda-li nejsou všechny ty hororové výjevy pouze výplody její choré mysli (podpořené neveselou minulostí i nepřejícím exmanželem). Jednoznačnou odpověď nedostaneme, závěr je spíše matoucí a vzhledem k logice předchozího dění také nesmyslný (co je v posledních scénách zdrojem strašidelné vody?). Strašidelnost filmu by na stupnici od jedné do deseti obsadila lehce podprůměrnou pětku, lekačky jsou nárazové, chybí intenzivní atmosféra strachu. Nutno však uznat, že bytový komplex nemohl být vybrán lépe. Společně s klaustrofobní kamerou (využívající různě nazelenalé filtry) budí dojem místa podobně vlídného jako záchodky na pražském Hlavním nádraží. Herecké výkony ani nemá smysl rozebírat, všichni zúčastněni jsou tu pouze od toho, aby byli strašeni, případně aby strašili, což víceméně zvládají. Temné vody se od většiny amerických hororů poslední doby liší tím, že nejsou úplně tupé. Mezi americkými remaky japonských hororů však zdaleka nedosahují kvalit Kruhu či (mého favorita) Nenávisti. 55% Zajímavé komentáře: choze, numi, kollis (10.02.2007)

Trošku více dramatičnosti by neuškodilo. Pomalé a udýchané tempo příběhu taky zrovna moc nepřidá, i když se ke konci trošku zvedne a snaží se dohnat co se dá. Strašidelná atmosféra zapadlého a omšelého paneláku kdesi uprostřed industriální čtvrti se docela povedla. Musím souhlasit s Kleopatrou, že Jennifer Connelly byla opravdu dobrá. Role jí byla ušitá přímo na míru. (17.08.2009)

Tři hvězdy a to převážně za Jennifer Connelly a za tu lahůdkovou deštivě ponurou atmosféru tvořenou obrazem, zvukem a krásnou hudbou Angela Badalamentiho. Tohle mi fakt sedlo úplně 100% a mohl to být, sic dějově nepříliš výrazný, ale příjemně minimalistický horor. Ale to by film musel skončit o 20 minut dřív - při prvním odhalení a netlačit zbytečně na pilu. Druhý konec, navíc s již několikrát viděnou pointou, to bohužel srazil do vod béčkového podprůměru. (06.11.2023)

Aneb příběh o tom, jak si rozvedená Jennifer Connelly poradí s traumaty z dětství, malou dcerkou, která si povídá s imaginární kamarádkou, vyšinutým správcem domu a proudy rezavé vody, která se tajemně dostává do jejího nového bytu v odlidštěném sídlišti. Vše za zvuků permanentního deště, hypnotické hudby Angela Badalamentiho a výrazných hereckých výkonů ve vedlejších úlohách. Tvůrci si navíc pohrávají s barevnými filtry a příjemně depresivní atmosférou. To je z výčtu potencionálních kladů ale naprosto vše, místy sociální příběh je vedle toho bezzubý, gradace žádná, napětí nulové!! (25.08.2006)