Pouta války

Bez nadsázky se dá říct, že Tae Guk Gi - The Brotherhood of War je korejským vojínem Ryanem. Monumentální válečný film zasazen do rámce současnosti. ____ Jin-tae a Jin-seok jsou bratři, první je starší a stará se o rodinu, protože otec zemřel. Navíc si má brzy vzít Young-shin. Jin-seok je naopak student a naděje rodiny - takhle to alespoň vypadá v roce 1950. Nedlouho později ovšem armáda Severní Korey napadne Jižní Koreu a oba bratři jsou donuceni odejít s dalšími naverbovanými. Protože Jin-tae chce zajistit, aby se bratr dostal domu brzy a živý, hlásí se dobrovolně na nebezpečné mise. Časem ho ovšem válka změní... ____ Pokud pominu sentimentální začátek a konec (ano, citlivější povahy budou potřebovat kapesník), je film poměrně krutý a brutální - co v Ryanovi se jen mihlo nebo bylo naznačeno, tady dostává mnohem víc prostoru - jednotlivé boje, ale i proměnování zprvu vystrašených či nadšených vojáků v chladné vraždící stroje. Nevraživost mezi civilisty, nenávist jižanů ke komunistům, popravy bez soudu. ____ Technické stránce není co vytknout - boje jsou natočeny skvěle a působivě, obrovský rozpočet se rozhodně neztratil. Herci v hlavních rolích též velmi dobří. ____ Celkově se jedná výtečné válečné drama, kterému toho Oscara budu přát. (21.11.2004)

Filosofická hloubka u válečných filmů je mi celkem putna, hlavně když mne snímek svou dramatičností a působivým zpracováním dostane do kolen. A to se Taegukgi povedlo dokonale. Jak je už u Korejců dobrým zvykem, emocemi ve filmu nešetří a vám nezbyde, než s pusou do "O" sledovat vypjaté drama dvou bratrů, jihokorejských vojáků, na pozadí velmi krutých, povětšinou zákopových bojů. Některé scény jsou neskutečně silné.. Na nelítostné souboje zoufalých vojáků na bodáky v mazlavém bahně zákopů, popravy lidí, kteří se z nedostatku jídla stali členy komunistické strany či se účastnili komunistických demonstrací, Young-shin a závěrečnou konfrontaci Jin-tae a Jin-seoka, na to jen tak nezapomenu. A že bych místy nedokázal potlačit slzy dojetí, to se mi ještě u válečného filmu nestalo. V mých očích byl vojín Ryan tímto korejským blockbusterem překonán. Král je mrtev, ať žije nový král! (25.10.2005)

Líbí se mi Pouta války, líbil se mi také Spielbergův ,,Ryan“. Předpokládám, že se tyhle dva kousky srovnání nevyhnou. Ryanovi jsem ovšem fláknul hvězd 5. Je fakt lepší? Jak v čem. Třeba příběh - dva bratři, starší chrání mladšího a do toho komunisti – jasný body pro ,,Pouta“. Dává pocit, že nejde jen o válečnou krev. Ale všechno ostatním - body pro americkou produkci, protože v ,,Poutech“ jsem válku prožíval jen s hlavním hrdinou. Taky ta korejská mentalita mě ,,nebere" (šílený myšlenkové zvraty JIN-SEOKA). Každopádně válka je stejná všude na světě a ukázat ji, znamená brodit se v potocích krve, sledovat hrůzu, strach, utrpení a nenávist nejen vojáků, ale taky civilního obyvatelstva. Válečný scény dneska dokáže natočit kde kdo, ale jen frajer zvládne přímej útok na vaše city. Ještě se máš co učit Kangu! (08.08.2005)

S vypätím posledných síl som dopozeral film, ktorý takmer každý druhý komentátor porovnáva, či prirovnáva k filmu Zachráňte vojaka Ryana. Rozbeh bol taký ázijsky naivný až trápny, ale dalo sa to prežiť. Keď prišli prvé bojové scény, dala sa ešte oceniť snaha o realistické znázornenie. Ale neskôr som si so stále väčšou naliehavosťou uvedomoval, že ďalšie bojové scény sú iba mierne odlišným variantom úvodných. A že sa okrem donekonečna opakovaných bojových scén nič zvláštne nedeje. A to sa už nedalo pozerať, pretože opakovanie vás spoľahlivo unudí. Nejdem opakovať viackrát spomenuté chyby v scenári, réžii, kamere atď. Nejdem ani polemizovať s mnohohviezdičkovými hodnoteniami a nadšenými komentármi. Každý má právo na svoje hodnotenie a svoj názor. Akurát neviem kam nás trvalý rast násilia a brutality dovedie, pretože relativizácia zla môže spôsobiť u nezrelých jedincov veľké sklamanie pri konfrontácii s realitou. (11.10.2015)

Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * (09.01.2013)