Tlouštík

Tlouštík je malý, neveselý film o životních jistotách, o jejich hledání a vyrovnávání se s jejich ztrátou. Jedinou jistotu v životě mlčenlivého kuchaře Victora představuje plakát prsatice na stěně a stará, nepojízdná dodávka před domem. A možná ještě věrný psík, ale ten taky nebude žít věčně. Victorovou nadějí na nové, snad lepší zítřky, by mohla být mladičká servírka Callie (velice snaživá Liv Tylerová). Ta však samá neví, co od života chce a při rozhodování zatím více spoléhá na srdce, než na hlavu. Snahu Victora o sblížení s ní lze vnímat ve dvou rovinách. Buď je jenom dobrosrdečným tlouštíkem, který konečně poznal dívku svého srdce, anebo duševně chorým člověkem, chorobně fixovaným na jedinou osobu. Jeho nervózní těkání očima a několik téměř hororových sekvencí posunuje celý film do žánru psychothrilleru. James Mangold, stejně jako desítky tvůrců před nim a desítky tvůrců po něm, ukazuje, že lidi jsou zlí, že lidi jsou smrtelní, že lidi jsou na sobě závislí. Po vzoru svého hlavního hrdiny těžkopádně říká, že když sami nevíte co říct, raději byste měli mlčet, ale že zase nelze mlčet celý život - někteří lidé by si to mohli špatně přebrat. A že sice můžeme vzhlížet k oblakům, unikat do snů, ale zodpovědnosti za věci reálné se nevyhneme. 65% (01.11.2007)

Film o tom, že člověk zkrátka patří tam, kam patří, a nic na tom nezmění. Je na vás, jestli s touhle filosofií souhlasíte nebo ne, každopádně se jí řídí nejen příběh, ale i film jako celek. Působí prostě odevzdaně. Doufal jsem v poezii, ale dočkal se hlavně nudy. Na druhou stranu potěšili herci, hlavně Deborah Harry, a obě scény u letiště, které jsou zdaleka tím nejlepším, co Tlouštík nabízí. 5/10 (11.07.2007)

Tenhle malý film určitě stojí za vidění. Mladičká Liv Tyler (tehdy známá většině pouze jako "ta černovláska z klipu od Aerosmith") a stárnoucí Debbie Harry (bývalá sexbomba z kapely Blondie) tu hrají servírky v baru, kde je kuchařem starý mládenec Viktor (Pruitt Taylor Vince). Viktor se zamiluje do mladší dívky, ale jelikož je tlustý, plešatý, a jediným jeho plusem je dobré srdce, nemá šanci. I když... Možná byste podle tohoto popisu čekali nějaký romantický doják, ale úplně tak tomu naštěstí není. Jde spíš o citlivý komorní snímek ze života. Všichni výše jmenovaní podávají kvalitní herecké výkony, a jelikož Mangoldovy filmy mají na csfd docela dobré hodnocení, tipnul bych si, že tenhle by určitě taky nezapadl. (09.07.2006)

Neuvěřitelně utahaný snímek, jehož jediným kladem jsou sympatičtí herci. Naopak záporů by se našla celá řada. Příběh je sice hodně "jednoduchý", přesto není úplně špatný, což se nedá říct o zpracování, které mě nechávalo úplně chladným a jediným pocitem, který ve mně nekonečné záběry na utrápené obličeje hlavních hrdinů vyvolaly, byla touha vypnout televizi a jít spát (čemuž dosti napomáhal i hudební doprovod, jestli se tak teda té zmatené směsici depresivních tónů dá říkat). Nakonec ale touha (bohužel) nezvítězila a já vydržel až do titulků s nadějí, že alespoň závěr zachrání nepovedený začátek amerického nezávislého léta 2007. Želbohu nestalo se. Závěr je plytký stejně jako celý film a mně nezbývá než hodnotit tak jak hodnotím. (04.07.2007)

Lehce podmanivý a zároveň otravný film o změnách, ke kterým nakonec možná ani nedojde. K jedné změně ale dojít spíše mělo, a to ke zkrácení několika scén, a taky možná nemělo až tak být tlačeno na pilu. Jeden by si pak mohl uříznout ze samotné pragmaticky dávkované deprese prstíky. Pruitt Taylor Vince sice prohodí pár skromných slov, ale za ty jeho smutný těkavý oči a výraz odhozeného opelichaného pejska byste ho chtěli z čirého srdce obejmout a vyplakat se společně s ním. Malý, komorní, oheň nijak nerozdmychávající filmek, který by se však hodil k posezení u táboráku a k zamyšlení se nad všehomírem... P.S.: A jak by tam bylo krásně, co Fingone? (25.10.2007)