Tlouštík

Tenhle malý film určitě stojí za vidění. Mladičká Liv Tyler (tehdy známá většině pouze jako "ta černovláska z klipu od Aerosmith") a stárnoucí Debbie Harry (bývalá sexbomba z kapely Blondie) tu hrají servírky v baru, kde je kuchařem starý mládenec Viktor (Pruitt Taylor Vince). Viktor se zamiluje do mladší dívky, ale jelikož je tlustý, plešatý, a jediným jeho plusem je dobré srdce, nemá šanci. I když... Možná byste podle tohoto popisu čekali nějaký romantický doják, ale úplně tak tomu naštěstí není. Jde spíš o citlivý komorní snímek ze života. Všichni výše jmenovaní podávají kvalitní herecké výkony, a jelikož Mangoldovy filmy mají na csfd docela dobré hodnocení, tipnul bych si, že tenhle by určitě taky nezapadl. (09.07.2006)

Parta ztracených existencí, maloměsto, nešťastná láska, problémy - kolikrát už jsme něco podobného viděli? Ale abych jen nekritizoval. Práci s herci by mohl James Mangold z fleku přednášet. Obdivuhodný je i jeho čich při castingu, protože hereckému obsazení většiny jeho filmů (Narušení, Walk The Line) nelze vytknout vůbec nic. Tlouštík není výjimkou. Třeba v omšelé servírce by asi málokdo hledal někdejší náruživou rockovou princeznu Debbie Harry. Oproti tomu s příběhem jsem měl trošku problém. Ano, je to takové mile každodenní, obyčejné a ze života. Jenže malých nezávislých filmů o tom, jak je život v americkém zapadákově strašně na prd, už tu zkrátka bylo víc než pár...a lepších. Věčná škoda toho průměrného scénáře. (25.07.2007)

Lehce podmanivý a zároveň otravný film o změnách, ke kterým nakonec možná ani nedojde. K jedné změně ale dojít spíše mělo, a to ke zkrácení několika scén, a taky možná nemělo až tak být tlačeno na pilu. Jeden by si pak mohl uříznout ze samotné pragmaticky dávkované deprese prstíky. Pruitt Taylor Vince sice prohodí pár skromných slov, ale za ty jeho smutný těkavý oči a výraz odhozeného opelichaného pejska byste ho chtěli z čirého srdce obejmout a vyplakat se společně s ním. Malý, komorní, oheň nijak nerozdmychávající filmek, který by se však hodil k posezení u táboráku a k zamyšlení se nad všehomírem... P.S.: A jak by tam bylo krásně, co Fingone? (25.10.2007)

Neuvěřitelně utahaný snímek, jehož jediným kladem jsou sympatičtí herci. Naopak záporů by se našla celá řada. Příběh je sice hodně "jednoduchý", přesto není úplně špatný, což se nedá říct o zpracování, které mě nechávalo úplně chladným a jediným pocitem, který ve mně nekonečné záběry na utrápené obličeje hlavních hrdinů vyvolaly, byla touha vypnout televizi a jít spát (čemuž dosti napomáhal i hudební doprovod, jestli se tak teda té zmatené směsici depresivních tónů dá říkat). Nakonec ale touha (bohužel) nezvítězila a já vydržel až do titulků s nadějí, že alespoň závěr zachrání nepovedený začátek amerického nezávislého léta 2007. Želbohu nestalo se. Závěr je plytký stejně jako celý film a mně nezbývá než hodnotit tak jak hodnotím. (04.07.2007)

Originální? Kdepak. Překvapivý? Kdeže. Dynamický? Rozhodně ne. Přesto ale dobrý emotivní film. Jde o komorní melancholický příběh jednoho životního outsidera, který se musí vyrovnat se ztrátou svého zázemí a prožívá beznadějnou platonickou lásku. Přestože jde o pomalu plynoucí snímek, kde se nic zásadního neodehraje, vůbec jsem se nenudil především díky výbornému herectví Pruitta Taylora Vinceho a slušné režii Jamese Mangolda. Typický americký nezávislý kousek pro rozjímání a zamyšlení nad vlastním životem. Celkový dojem: 70 %. (27.05.2009)