Království nebeské

Podařený historický velkofilm, kde jsou hezky vidět obě strany podniků křížových výprav, ta "křesťanská" i ta hrabivá a loupeživá – bojujeme za Boha, tzn. za poklady, území a moc. A je to hollywoodsky balený, ale zároveň řemeslně poctivý, místy impozantní a sympaticky krvavý (a Orlando to nijak nekazí). Pro herní pamětníky, velkolepý obléhací scenérie v závěru vyloženě evokují starý Stronghold. A jak napsal Collider: "The theatrical cut is a serviceable action movie, but the director's cut is the true historical epic." (16.04.2023)

Velkolepý opus s bitvami tisíců, vzestupem ctnostných jednotlivců, komorními dialogy i epickým poselstvím do dnešní doby (např. teorie Clash of Civilizations). Přesto se pod podrobnějším náhledem film rozpadá na spoustu klišé (Orlando jako typický "Honza málem králem"), pár nejasně, či zkresleně načrtnutých událostí a kostrbaté dramatičnosti, kdy vás film sice nenudí, ale občas si klidně můžete odskočit, aniž byste přišli o víc, než něco již viděného, či dokonce nepodstatného. Království nebeské má zkrátka jednu pointu a naproti tomu tříhodinovou, snadno zapomenutelnou, výplň. Netvrdím, že Ridley selhal, film natočil kvalitně, jenže nedokázal svým vyprávěním přitáhnout jako Jackson v Pánu Prstenů a nedokázal přebít ani pocit z Gladiátora. Lepších 6/10 (18.10.2010)

Ridleymu sa asi už nikdy nepodarí zopakovať si hrdinský, epický a magický úspech pecky 'Gladiátor', napriek tomu mál tento film všetky tieto vlastnosti. Vizuálne nabúšené, krásne prostredia, nasnímanie bojových útokov. Príbeh tomu síce nestíha, no ladí do takej úrovne aby nebol viditeľne pozadu. Ja som sa celkom pobavil a aj Bloom ma celkom presvedčil. 80%. (26.10.2007)

Říká se, že "Gladiátor" Ridleyho Scotta odstartoval v roce 2000 velký comeback výpravných dějinno-mytologických epopejí. A říká se, že "Království nebeské" téhož režiséra je jakousi poslední šancí tohoto žánru, který po necelých pěti letech zazářil, posbíral spoustu cen a postupně vyklízí cestu lukrativnějšímu hollywoodskému artiklu. Je-li tomu tak, pak Scott v pravou chvíli složil reparát za bezduchého a prázdného "Gladiátora". "Království nebeské" není bezchybné dílo, je to typický "vydařenější hollywoodský špektákl", který se vyznačuje částečnou odvahou při uvolňování formy ve prospěch obsahu a patrnou fóbií z toho, aby tak činil do důsledku. Od prvních vteřin je jasně patrné, že kulisovost a umělost "Gladiátora" nepramenila z Scottovy chvilkové slabosti, nýbrž z toho, že anglická legenda nedokáže vtisknout historickým místům a osobám jistou specifičnost, jasný výraz... vše je umělé, jasně načrtnuté, fungující podle mechanických pravidel průměrného scénáře. Lidé jsou jen černí a bílý, všechna místa vyzařují gloriolu nákladné výpravy, ale chybí jim punc autentičnosti a sugestivita. Jenže zatímco kulisy Říma zakrývaly velké kulové, kulisy 12. století mají za sebou alespoň něco, co stojí za to objevovat. Středobodem filmu je Orlando Bloom, který konečně dokázal zahrát něco jiného, než oduševnělého elfí princátko. Pravda, jeho panická čistota zůstává, ale mladý idealista Balian má svou lidskou, chybující stránku. To, že zůstane pouze v rovině skicy, na níž Scott vrší křiklavé pastely klišé, je věc druhá. Mladou hvězdičku naštěstí ze všech stran podpírají výtečbní herci, z nichž dlužno zmínit především charismatického maršála Tiberia Jeremy Ironse. "Království nebeské" nemá s historií příliš společného, je to film po myšlenkové stránce veskrze současný, který kulisy křížových výprav a středověku používá pouze jako prostředek pro poselství tolerance mezi křesťany a muslimy. Je to poselství moralistní, svým způsobem krotce podané, ale především zábavné a v určitých momentech velice působivé (přetlačovaná křesťanů a muslimů v rozvalinách hradeb Svatého města). Otázky víry, cti a obětování zaznívají v typicky opatrném balení, ale je dobré, že své místo dostávají... Pokud si přimyslím výtečný soundtrack a poměrně dobře pojaté bitevní scény (to, že si raný středověk Scott plete s fantasy, raději taktně opominu), vydal žánr "historického" velkofilmu jednoho ze svých nejlepších zástupců, který na hlavu poráží jak "Tróju", tak "Gladiátora". "Království nebeské" není skvělým filmem, ale je to film o něčem, což se cení. (06.05.2005)

„Čaká ťa istá smrť.“ – „Každá smrť je istá.“ Monumentálny historický epos Ridleyho Scotta, ktorý má s historickými látkami veľa skúseností (1492: DOBYTIE RAJA). GLADIÁTOROM odštartoval vlnu hollywoodskych eposov... a prepadákom KRÁĽOVSTVOM NEBESKÝM ju žiaľ aj pochoval. Ono to až taký megaprepadák nebol, ale celosvetová tržba 211 miliónov predsa len nie je žiadny zázrak, trojnásobne pri masívnom 130-miliónovom rozpočte. Tržba samozrejme nie je všetko, dôležité je, či je film kvalitný a to tento teda je, vážení. Berie dych napriek tomu, že Orlando Bloom ledva-ledva unesie meč a napriek drastickému strihu. Režisérsky strih je dlhší o hodinu (!), je tým pádom komplexnejší a ešte úchvatnejší a  zaslúži si 5*. "Len" 4* sa vzťahujú na oficiálnu, "iba" 144-minútovú verziu. Mnohé scény by svojou pompéznosťou zvládali držať krok s trilógiou PÁN PRSTEŇOV (kedy chcel nejaký šialenec také rôznorodé veľkofilmy zrovnávať). Komplikovaný príbeh s paletou pestrých hereckých výkonov (mentor Neeson, ryšavý zdravotník Thewlis, fascinujúci Norton). Tam, kde rozprávková TRÓJA ponúkala opálený zadok Brada Pitta, prichádza maliar Ridley s tuctami scén, nabádajúcich k zamysleniu nad zmyslom náboženstva, politiky, sveta a nás v ňom. Dych sa tají z dupotu koní a od strachu roztrasení hrdinovia vyrážajú do vopred prehratej bitky. Herecký koncert sýrskeho herca Ghassana Massouda v autoritatívnej postave Saladina, muža medzi dobrom a zlom. (14.04.2009)