Šakal z Nahueltora

Tento Šakal není chladnokrevný úkladný vrah. Proti tomu se staví nejen jeho prosté vyprávění o svém životě, ale také jeho vzhled, jeho jasný a fyziognomicky pěkný obličej. V celém jeho vyprávění nenajdeme slovo lži. Proto také je možno uvěřit i jeho prohlášení, že zabíjel z lítosti. Samozřejmě podl vlivem několika akcelerátorů: vína, možná i nevědomé sexuální frustrace a rozhodně i krajní bídy. Jeho život se změní ve vězení, kde poznává nejen ústrky a dřinu, ale také řemeslo, hry, vzdělání a pospolitost. Stává se z něj "jiný člověk" a možná by se i stal, kdyby k tomu měl ještě příležitost. Z vraha se stává oběť!... Zajímavá by mohla být i paralela s jinými vrahy dětí, třeba manželi Goebbelsovými. (17.03.2021)

José del Carmen Valenzuela Torrès dicho El Chacal (Nelson Villagra) je bezvýznamný muž na pokraji zhroucení. Nemá nic. Není od přírody zlý, jen když se napije neovládá své jednání. Jednou se však napije moc a je u toho šest lidí… Brilantní sonda do lidské mysli, která je natočena na bázi skutečného příběhu. (14.10.2015)

Jak těžké je žít a přežít ve společnosti anebo Dospěj a zemřeš. Chladnokrevný vrah pohledem neméně chladnokrevného režiséra. Kamera zde plní funkci tichého pozorovatele a společně s monotónně odříkanou výpovědí titulní postavy a zpravodajskými komentáři (které mu přisuzují všechny zločiny v zemi) kompletuje Josého portrét. Nejsme o ničem přesvědčováni, jednoznačné argumenty ve prospěch jedné či druhé strany (jedinec vs. společnost) chybí – názor si udělejte sami. Jako ve filmech italského neorealismu, oproti kterým je ale Šakal vyprávěn méně přímočaře. Navzdory dokumentaristickému odstupu dokáže strhnout, užívaje zejména v první polovině prudkých skoků po časové ose mezi příčinou a následkem, zločinem a jeho policejní rekonstrukcí. Jedno se děje v amoku, druhé je řešeno s racionálním odstupem, byť za přítomnosti běsnícího davu, který tak opožděně a díky střihu přitom bezprostředně reaguje na zločin, jemuž mohlo být zabráněno již v zárodku. Mrazivé. 85% (15.04.2011)

Podobný zážitok mi naposledy sprostredkovala Hanekeho Biela stuha. Chladná, brilantne zostrihaná psychoanalýza osobnosti beštiálneho vraha, sociálne vykoľajeného človeka, jeho uvedomenia si činov ktoré spáchal, i detailne zobrazenej prípravy na popravu. Komplexné, nezaujaté, názorovo vyspelé, dráždivo kontroverzné. Ale filmové emócie, aké poznáte z mainstreamových žánroviek, tu nehľadajte. (03.03.2010)

Zástupca "Nového čílskeho kina" ktorý je síce formálne rovnako odvážny, ako nová vlna naša, či francúzska, mne sa však emocionálne nepodarilo napojiť na osobu schopnú zavraždiť šesťčlennú rodinu iba kvôli opitosti. Možno mi tu chýbali o niečo konvenčnejšie rozprávacie prostriedky, či prepracovanejšia psychológia. Aj keď to odo mňa nie je uplne fér, keďže je jasné že o tie tu nešlo - zámer filmu je skôr politického charakteru, vďaka čomu je druhá, filozofickejšia polovica silnejšia. Podobné, ale podstatne intenzívnejšie pocity, som zažíval pri - o trochu staršom - dychvyrážajúcom In Cold Blood. 3,5* (24.04.2020)