Zkrocená hora

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

Zapomeňte na růžové boa, kroutění zadkem, přehnanou gestikulaci, ukňouranou intonaci a vůbec na vžité archetypy, jak má vypadat homosexuál. Přesto, že u přátel Ennise a Jacka nic z toho neplatí, dojde k lásce. Ang Lee ji zasadil do krásné přírody podmalované libozvučnou hudbou, dal nám vědět, že lásce není přáno, ať už dobou, předsudky, nechutí nebo strachem s tím vyjít na světlo boží a čelit světu. Láska "přikrytá" sňatky a dětmi ale nehasne, přestože jak u jejího zrodu, tak v průběhu let chybí k jejímu potvrzení a našemu přesvědčení o ní události s velkým U, protože vzájemná přitažlivost, fajn kamarádství a kočkování uprostřed divukrásné přírody ještě lásku na věky věků nedělá, a to je ta 1* do maxima. Než jsem k filmu sedala, říkala jsem si, jak jsou oba chlapi dobře vybraní a byla jsem fakt hodně zvědavá, jak se s tím poperou, a zatímco Heath mi přivodil mírné rozčarování, tak "Donnie"........ :-)) (07.02.2006)

Předesílám, že Ang Lee patří k mým úplně nejoblíbenějším režisérům.... Tentokrát si zvolil téma vztahu dvou mužů, kteří žijí v podstatě "normální" život, ale jejich vzájemné citové pouto z mládí je silnější, než všechno co kdy poznali. V dané době je ovšem oficiální přiznání takového vztahu prakticky nemožné, takže se jejich plný projev citů soustředí na pár společných dní v roce strávených na Brokeback Mountain.... I když mám k tomuhle tématu dost odtažitý vztah, tak nad mojí nechutí zvítězilo na celé čáře zpracování. Skvělá režie, výborné vedení herců a jejich bezchybné výkony ve mně zůstanou ještě dost dlouho..... Nevím, co si akademici budou při hlasování léčit, ale tohle je opravdu vážný kandidát na zlatou sošku (určitě za režii).... Je to tak 90%, ale jak říkám, pro Anga Lee mám slabost... (22.02.2006)

Ang Lee je zpět s plnou parádou. Vynikající herci (to je poprvé, co jsem si Heatha Ledgera v nějakém filmu skutečně všiml, a svým výkonem mě ohromil), a jeden z nejsmutnějších příběhů, jaké jsem kdy na plátně viděl. K dokonalosti už jen chybí, aby ústřední dvojka místo fazolí žrala pověstný Cartmanův pudink. (28.02.2006)

Brokeback Mountain se hodnotí opravdu velmi těžce. Na jedné straně máme rozvleklé drama, a na té druhé spoustu vlastně zbytečných záběrů. Nebudu se tajit s tím, že příběh jednoho nešťastně zamilovaného páru mi nepřipadal nijak zajímavý. Jistě, dokážu si živě představit to jejich neuvěřitelné emocionální vypětí, extrémní zlost vedoucí až k samotnému zhroucení; extrémní radost, pro kterou stojí za to projít si prvním stavem. Je zcela jasné, že ústřední postavou tohoto snímku není jen naše dvojice, ale hlavně samotná hora, pod kterou se jejich příběh odehrává, a právě jí režisér věnuje většinu času. Nádherné záběry podbarvené dechberoucím hudebním doprovodem opravdu stojí za to, jen si myslím, že někomu jsou schopné zcela nabourat tu jemnou strukturu snímku. Podle toho co jsem tu zatím napsal, je jasné, že Zkrocenou horu nepovažuji za nijak nadprůměrný film, jenže je tu jedno veliké ale... Za prvé se mi velmi zamlouvalo samotné vyprávění, a to zejména ve fázích, kdy milenci nejsou spolu, protože tam se režisérovi povedlo vykreslit snad všechny jejich stavy mysli; za druhé jsou to pak samotné dvě rodiny, kterým není věnováno až tolik prostoru, ale ta Ennisova hraje také velou roli; za třetí se jedná o závěr, který ač je očekávaný, režisér ho podal po celém melancholickém snímku až neočekávané drsně. (29.11.2006)