Mandžuský kandidát

Dosť veľké sklamanie. Čakal som preslávený polit thriller a zároveň dôvtipnú satiru na mccarthizmus a film neuspel ani na jednom fronte. Namiesto toho som sledoval rutinný thriller s dvomi dobrými scénami (finále a vražda), ktorý bol naťahovaný na neúnosnú mieru a dosť herecky nevýrazný. Pôvodne som chcel ísť na 2* (paralely s Kennedym a rádobykontroverznosť tématiky dávno vyprchali), ale to finále a Jossie :-))) jednu* pridali. (18.07.2005)

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

Dnes již pomalu zastarávající, na svou dobu ale dost průkopnické dílo - jeden z bezprostředních předchůdců drsných šedesátkových a sedmdesátkových thrillerů, který bohužel ještě stále trošku zapáchá levnými scifárnami z 50tých let. Překvapivě dobrý Sinatra a Angela Lansbury, několik opravdu vynikajících scén (prostřelené mléko, lehce surrealistické přechody během přednášky "kroužku domácích hospodyněk"). Velmi příjemná podívaná, ale čtvrtou hvězdu sázím spíše ze slušnosti. (17.05.2010)

Nejsem Američan, přesto na mě tento film zapůsobil a bavil mě po celou jeho délku. The Manchurian Candidate je snímek, na kterém opravdu poznáte, že se natáčel v období studené války. Je zde vše, co je pro ni (alespoň v amerických filmech) typické - špatní jsou Rusové, Číňané a tak dále, kteří vymývají lidem mozky se záměrem ne menším, než ovládnutí Ameriky… Ale je to natočeno tak mistrně, že se nebudete nudit, herci podávají opravdu parádní výkony (speciálně bych chtěl vyzdvihnout Angelu Lansbury) a hlavně závěr je opravdu vynikající. Nemyslím si, že k ocenění tohoto filmu musíte být nutně Američan, který zažil tohle období, nicméně pro alespoň nějaký zážitek byste měli tušit, jak to tenkrát bylo… 100 %. (27.06.2012)

Scénář: George Axelrod .. Studenoválečné drama plné korejsko-komunistického syndromu, který byl za Vietnamského konfliktu posunut na další úroveň. Dosti psychologické, vážné, tématizující nečestnost a nemorálnost politiky až občas trochu hůře stravitelné. Technicky, režijně i herecky (zvláště manipulativní matka) přesvědčivé. (07.11.2009)