Telefon

Skvělý začátek v Rusku a první probouzení agentů - než zjistíme že hlavní záporák vlastně až na jednu drobnost jedná poměrně chaoticky a my netušíme ani jeho pořádné úmysly a důvody. A překvapivě s nástupem Bronsona to ještě chvilku nudí, než se objeví užvaněná Lee Remick a konečně tomu dá trochu šťávu. Je zde pár dobrých prvků, jako že na ochranu SSSR je nutno ochránit nejdřív USA, počítačová nerdka v centrále CIA nebo celá scéna mamky v županu a trepkách, která během minuty vyhodí do luftu celou fabriku. Ale celkově chybí filmu nějaká silnější koncepce a tah na branku. (05.05.2019)

Don Siegel si v pětašedesáti letech vyzkoušel natočit špionážní film a povedlo se. Bronsonovi role padne jako ušitá (dobře, že Gregorije nehraje Clint - ten by se na Rusáka opravdu nehodil:-)), stejně tak jeho protivníkovi Pleasencovi, kterého jsem si oblíbil už dávno. Scénář je téměř bez hluchých míst (někomu by mohl vadit pomalejší úvod) a Schifrinova hudba je tradičně kvalitní. Spokojenost. (23.11.2008)

Další děsivá špionážní blbost s připrclým mexikáncem Charlesem B. Tentokrát mě potěšil tím, že jako ruský major KGB nemá manželku. Kdyby chudinka v Petersburgu žila, byla by tutti tuhá jako v Přání smrti 1-n. Zprvu jsem myslel, že se jedná o vkusnou parodii. Zazvoní telefon, někdo odříká citát a oběť nabyde výrazu jak já po pečeném jehněti a 3 litrech veltlínu. Pak něco v Americe bouchne. Hovno. Don Siegel to vážně myslel vážně jako špionážní thriler. Možná desetiletý divák by tím byl i zaujat. Já jen nad touto kravinou kroutil hlavou i prsty u nohou. (30.05.2012)

Dalo by se říct, že pro takhle silně béčkový scénář (hodil by se spíše do 80. let) s naivní zápletkou (Sověty hovořící mezi sebou plynně anglicky bych jim i odpustil) je té skvělé atmosféry a výtečných herců až škoda. Na druhou stranu právě TA atmosféra a TI herci z toho dělají docela slušný thriller. 60%. P.S.: Zajímavé je, že Lee Remick je tentokrát více za drsňačku, než Charles Bronson :-). (19.10.2013)

Pomerne neznámy film so zaujímavou, i keď veľmi nepravdepodobnou zápletkou. Politické čachre machre sú podané v takzvanom komerčnom štýle, čo je ale skôr pochvala, pretože vieme, čo sa deje a komu o čo ide, namiesto toho, aby sme mali dojem, že si budeme musieť film pozrieť trikrát, kým nám dajú všetky intrigy zmysel. Nesmie chýbať ani milostná linka, ale tá sa rozbehne pomaly až so záverečnými titulkami. Nejde tak o dielo dosahujúceho kvalít podobne koncipovaného Mandžuského kandidáta, avšak svoj účel Telefón plní. 70% (20.06.2023)