101

Zeny si asi malokedy praju, aby boli starsie. Ked som vsak videla prvykrat tento zaznam z Rose Bowl, tak to bola prva myslienka, co mi napadla. V tom case som si este viac-menej cucala palec na nohe (uz menej ako viac nastastie), ale paneboze ako strasne by som chcela mat vtedy tolko co teraz, nevahala by som ani minutu a bola by som v tom dave, to musela byt taka atmosfera ze zazit a zomriet. Ale aj takto to ma svoje caro a je to nehorazne silne. Pri 101, aj napriek tomu ze je to len zaznam, som si presla milion emociami, strhol ma uz samotny brutalny nastup (Pimpf), pousmiala som sa, ked na mna (!) Gahan zmurkol pri Behind the wheel, poplakala si pri Blasphemous rumours a pri Somebody som asi ani nedychala. Nastastie som medzitym zazila DM nazivo viackrat a zakazdym ma to len utvrdilo, ze niet lepsej kapely. Jasne, existuje mnozstvo uzasnych songov (75 % z toho 80th, po 10 % soundtracky a 90th a 5 % cokolvek ine), ale DM su pre mna proste jediny, od ktorych sa mi paci cela kompletka a pri ktorych hudbe zazivam emocne to, co pri nikom inom. (02.04.2014)

101 hodnotím jako koncert hlavně, který je dost v pohodě, odsejpá a setlist je také dobrý, ale škoda, že je stopáš zkrácená na necelou hodinu oproti dvojcédečkovému albu. Dokument je pro opravdové fandy DM, kteří budou hltat zákulisí této skupiny. Navíc na DVD najdete i klip k živé verzi Everything Counts, což potěší. (27.07.2011)

V březnu roku 1988 se v Praze náhodou objevili Depeche Mode. Proč náhodou, protože původně měl vystoupit Chris Norman ze skupiny Smokie, který onemocněl a koncert zrušil. Jako náhradu nabídl Normanův manažer Depeche Mode. A tak se do Sportovní haly v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka sešlo 13000 fanoušků DM. Lístek stál 150 korun. O lístky byl velký zájem, prý až čtvrt milionu, koncert se uskutečnil 11.3.1988, tzn. tří měsíce před legendárním 101. koncertem ,který je dokumentem o kapele,ale i jejich fanoušcích,kteři s nimi projíždějí skrz USA na jejich turné Music for the Masses Tour, doplněn písněmi z tohoto turné v USA.Písně nejsou jen z legendárního koncertu z Passadeny Rose, ale je to mix sestřihů z různých míst turné.Za mě 100% i když jsem tam nebyl. (30.10.2020)

D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 (20.07.2012)

V osmdesátých letech jsme se s depešáky s nezájmem minuli, ale o dvacet let později se něco změnilo. Tedy z jejich strany to nebylo, stále mne ignorují, ale mě z nějakého neznámého důvodu začali bavit. Nestal se však ze mne jejich nekritický fanda, který by dával bůra čemukoliv, kde se kapela objeví. V tomto případě tři hvězdy znamenají 60%, což je přibližná doba, po kterou hrála hudba. Bez hudby jsem se prostě v některých pasážích solidně ponudil. Jakýkoli zaznamenaný koncert DM zkrátka považuji za lepší než je tento dokument. (19.11.2013)