Mrtvý princ

Klasická televizní černobílá inscenační pohádka upoutá především ve svém pohádkovém romantismu v době renesance. Poetické ladění přednesu dodává na síle umění a kouzlu příběhu v poněkud temné atmosféře ve spojení s černobílým obrazem. Televizní klasika, která už nové generaci nic neřekne, ale ty starší jistojistě potěší. (01.02.2016)

Dost ponurá pohádka bohužel utrápí diváka nudou. Počátek je neobvyklý neboť začíná prakticky v současnosti a tytéž postavy, které se účastní vyprávění pak hrají i v příběhu samotném. Ten je ovšem ponurý a a prakticky nedojde dobrého konce. I když...jak se to vezme. Po zajímavém počátku následuje dlouhé období nicoty, kdy Ladislav Pešek spíše vyšetřuje jako detektiv než přijde na to, co se stalo a jak to vyřešit. Úplně pohádku neodsuzuji, ale můj subjektivní názor je takový, že mě to fakt nebavilo. (22.02.2021)

Celou dobu se mé generaci snaží vnutit, že princezna je Libuška Šafránková a princ je Pavel Trávníček...A že pohádka musí být líbivá, tak trošku rozverná, přímočará a prostě "hezká". Tak na mě to neplatí! Už navždycky - Jana Preissová a Petr Štěpánek! Příběh trochu syrový a trochu provázaný s realným světem, smutný a pochmurný, o to víc působivý! (22.04.2014)

Tyhle staré pohádky svou křehkou krásou a zároveň vyspělostí dalece předstihují to, co se dnes za pohádky vydává. Příběh nejen romantický, ale i dost smutný, protože nekončí úplným vítězstvím dobra, ale pouze shledáním dvou milujících se lidí. Jo, princezna Miroslava dokázala projít širým světem s dokonalým účesem a v šatech bez šmouhy či stop po pomačkání, ale to prostě k celé té poetice patří (je to herdek princezna). Ostatně mám takový pocit, že Janu Preissovou tituluji nejkrásnější princeznou vůbec. (14.04.2013)

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)