Obsahy(2)
Dnešní Pohádka pro pamětníky vypráví o holčičce tak malinké, že se dala skoro schovat do dlaně. Ale to byste nevěřili, co všechno dokázala! V jedné chaloupce se objevila náhle malinká holčička a s ní přišla radost a štěstí. Smutná byla maminka (V. Jelínková), když se objevil princ (V. Preiss) a odnesl si Pomněnku na svůj zámek… Půvabnou pohádku natočila v roce 1971 režisérka V. Janečková a do role něžné a krásné dívenky obsadila Janu Preissovou. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Milá přívětivá studiová televizní pohádka, kterou po mnoha letech v cyklu pro pamětníky uvedla televize. Díky ji za to. Příjemná hudba, sympatičtí herci. I když příběh není originální, protože čerpá z pohádky o Popelce, podařilo se natočit líbivou variantu. Pokud současní tvůrci nemohou najít inspiraci, tady se jedna nabízí. Barva a zámecké interiéry by ji slušely. Jen se současnými herci by byla potíž. Tak krásný pár už by sotva našli. ()
Pohádka O Pomněnce byla jen matnou vzpomínkou, dokud mi ji Самолет Су-27СК nenaservíroval až pod nos. Prostý příběh o lásce nesourodé dvojice, kde si ve ztvárnění kouzelných postav vystačili s loutkami a v hudebním doprovodu s jednoduchými příjemnými melodiemi. Princovi a Pomněnce Preissovým to strašně slušelo, jsou jedním z nejkrásnějších pohádkových párů. ()
Pomněnčině mamince to hraní moc nešlo. A předváděný tanec byl navýsost úsporný. Ale ústřední dvojici to slušelo (byl to po Manon jejich druhý společný film, dva roky od svatby, a vůbec první, kde měli oba hlavní role). "Přivítala jsem v zahradě poupátka žluté růže, co se dnes ráno narodila." ()
Celkem vydařená pohádka s hereckým párem, který k sobě ladí. Nevýhodou je, že na ní zahlodal zub času. Technická kvalita obrazu, který je navíc černobílý, a zvuku je opravdu bídná a pohádce ubíra na působivosti. Vzorně odehráno, zrežírováno v kratší stopáži. Starší pohádky s dobrými herci mají své trvalé a nezaměnitelné kouzlo. Mé hodnocení: 60% ()
Starší studiová pohádka popisuje znenadání se objevivší se holky Pomněnky. Pravda, matka už by mohla být její babička, ale to nic nemění na to, že ačkoli nevíme, kde se vzala, jak už to tak v pohádkách bývá, disponovala různými schopnostmi. Samozřejmě jede náhodou okolo princ a ten chce babce jedinou radost vzít. Zřejmě mu sluhové a bohatství, díky kterému může mít co si zamane, nestačí. Ale Pomněnka správně pochopí, a teď je otázka co vlastně, jasné to není, že se bude mít na hradě lépe anebo, že je třeba princi poradit, jak spravedlivě soudit. Pak se zničehonic objeví panáček, který chce Pomněnce pomoci, kdo ví proč a jak holku vlastně zná, a dál už to jde ve šlépějích Popelky. Tři noci, tři plesy a princ zjišťuje, že miluje tuhle liliputánskou holku. Zajímavé je, že hlavní hrdinka má podmínku, že ji musí princ požádat o ruku jako Pomněnku, ale že o této podmínce musí mlčet nic řečeno není. Dost by si ušetřila práci, kdyby to jako typická ženská všechno princi vyslepičila a on by ji požádal hned po prvním plese. Pohádku provázejí lyrické písně, které více připomínají zpívané básničky asi tak optimistické jako Vláďa Putin v Kremlu. Je tam ale jedna, z které sebevrazi nejásají a to je ta poslední. Viktora Preisse často jako prince vidět není, v tomto je pohádka jasně originální, to Jana Preissová má s pohádkami mnohem větší zkušenosti, v té době patřila k našim nejkrásnějším herečkám. ()
Reklama