Nezvěstný

Nezvěstný aneb pozadí převratu v Chile roku 1973. Jack Lemmon a Sissy Spacek se herecky vytáhli, plus k tomu zní velmi zajímavá hudba od Vangelis. Oscarový scénář je škoda komentovat, ale určitá výtka musí směřovat ke stopáži, neboť délka přinesla i několik nudných pasáží. Nejhorším ale na snímku (spíš na jedné představené minulosti) zůstává, že kdyby tam neumřel Američan, tak se o tom ani filmy netočí... (09.11.2011)

Z filmu je zřejmé, proč jsou Američané tak hrdí a sebevědomí. Věří totiž svému státu a právu. To se o nás říci nedá, protože nemáme v co věřit. Leda tak v korupci, nespravedlnost a falešnou pravdolásku. Také se mi líbilo vyobrazení politického převratu v zemi a co to všechno obnáší. Výjimečný stav, zákazy vycházení, neustálé prohlídky a kontroly až po mrtvoly v ulicích. (24.11.2019)

Je to ojedinělý případ, bežný případ, nebo se to může stát každému z nás? A v jaké podobě? Nepřístojného cizince, jeho otce, manželky, přítele? A v jaké době? Při převratu, revoluci, nebo v běžném životě? Costa-Gavras nás tlačí do toho nejobecnějšío pojetí! Má pravdu? A jakou pravdu? Pravdu dané situace, pravdu dané doby, nebo zcela obecnou pravdu? (01.05.2018)

S politikou je to tak, že nikdy nevíte, kdo a proč stojí za různými převraty, majdany a revolucemi, a jestli se priority během pár týdnů nezmění a nebude zas vše jinak. S filmy o politice je to tak, že záleží na smýšlení tvůrce, každopádně velmi často vznikne film nikoliv nestranný, ale černobílý. Buď ze všeho obviňuje americkou vládu, nebo naopak patrioticky představuje hrdinné americké „osvoboditele“. Čest výjimkám, ale na žádnou si teď z hlavy nevzpomenu. Costa Gavas je levičák, ostatně je to Řek, takže platí první varianta. Neříkám, že to tak nebylo a často není, ale ony ty revoluce někdy neřídí jen vlády, často v tom jedou právě byznysmeni (což je varianta, kterou tento film nepřipouští, ačkoliv otec je vlivný americký podnikatel a má mnohé konexe), kteří na nějakém tom převratu chtějí vydělat. Protože i postavy jsou představeny jen šablonovitě (mladík je vzorný a milující manžel, který sice jezdí na výlety s fešnou fotografkou a občas s ní musí přespat na jednom pokoji, ale nikdy spolu nic neměli; jeho manželka je věrná a milující; oba mají levicové smýšlení a i když na tom nic nevydělají - z čeho teda žijí? - vydávají levicové noviny; otec je typický nevěřící Američan, který prostě musí uvěřit - i když je jako věřící... ačkoliv Křesťanské vědy mi moc o víře nepřijdou...), zkrátka postavy jsou jen šablonky a těžko jim věřit a těžko pak věřit i samotnému filmu s jistě velmi silným tématem. Jack Lemmon hraje velmi dobře, Sissy Spacek jako herečku rád moc nemám, ale tady je docela snesitelná, ale holt nemají až moc co hrát, protože všechno je podáno poměrně povrchně, včetně vztahů. Mno, a když točíte takhle vážné téma o převratu v jihoamerické zemi, přijde mi poněkud kontraproduktivní cpát sem okatý product placement. (17.07.2021)

Já se ale vážně snažila. Muselo to být velké utrpení a navíc zcela ubíjející nejen pro otce, ale i pro manželku projít si tak strastiplnou anabází v hledání manžela a syna v podmínkách, kdy šlo mnohdy i o jejich život. Problém byl asi ve mně, protože to s postupujícím časem začalo být ubíjející i pro mě. Možná, že kratší stopáž by neuškodila. Já jsem se těšila hlavně na Sissi, ale té se tam až tolik prostoru nedostalo a do oka mně tentokrát padnul výborný Jack Lemmon, který dokázal být přirozeně dojatý a zároveň i rozhořčený. Těch filmů podle skutečných událostí je opravdu hodně, ale nedá se nic dělat, v tomhle případě já nad průměr nejdu. (23.07.2014)