Kumo no mukó, jakusoku no bašo

V poslední době se mi čím dál víc líbí filmy, kde nejsou komplikované vztahy mezi postavami. Díky tomu se pocity postav snadno dokáží přenést i na diváka a přesně to je jednou z nejsilnějších vlastností tohoto filmu. Co se týče vizuální stránky, jakýkoli obrázek vyjmutý z 91 minutové stopáže by se skvěle vyjímal na pracovní ploše. Důvodem, proč film neřadím mezi ty nejlepší, je především pozvolné tempo, které by asi vyřešila energičtější hudba. Děj se snaží co nejvíce minimalizovat zásah moderní techniky do příběhu a tak vzniká pro mě příliš nevlídný kontrast dvou světů, jejíž větší provázání, nebo eliminace moderního světa by filmu jistě prospěly. Romanticky založený divák určitě neudělá chybu výběrem tohoto díla. (28.01.2008)

Je fajn, keď niečo pekne vyzerá. Je ale ešte lepšie keď je pekná forma aj adekvátne podporená obsahom. A tomu tak podľa mňa v Beyond the Clouds nie je. Príbeh je zaujímavý, tempo typicky japonsky pomalé, čo mne osobne vôbec neprekáža. Čo ma ale vie vytočiť je keď film nastoluje otázky a potom na ne neponúka odpovede (aj keď existujú výnimky alla Lynch). V Beyond the clouds bolo jednoducho príliš veľa vecí nevysvetlených (prečo začala vojna, prečo vežu postavili, aký bol jej účel, prečo vzniklo puto medzi vežou a Sayuri, prečo mali postavy sny so sebou navzájom atď, atď) aby som nad tým vedel prižmúriť oko. 7,5/10. (05.02.2009)

Väčšinou ma divné, exotické filmy, príliš vzdialené našej náture a štýlu rozmýšlania nezaujmú. Alebo zaujmú a ja ich iba správne nepochopím. Beyond the clouds ma aj napriek tomu, že som ho tak úplne nepochopil, zaujal a páčil sa mi. Je to film, ktorý útočí na divákove zmysly a city a sústreďuje sa na ne viac, ako na svoju vnútornú logiku. Tento film ma chytil, bol jedným z prvých anime, čo som videl a plánujem si ho v blízkej budúcnosti, po šiestich rokoch znova pozrieť . (25.07.2012)

Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " (01.05.2013)

Jak začít...no, příběh se odehrává v dobře zvoleném světě, který vlastně ve výsledku není až tak důležitý, a dal by se zaměnit za cokoliv jiného. Tak je docela vtipný, že ze začátku mi ta kupa informací dala zabrat, málo času na srovnání v hlavě. Ale jakmile se to začne víc soustředit na to hlavní, tj na vykreslení postav, je to přesně to pravý vořechový. Takže jo, po vizuální stránce nádherný, samotný hlavní příběh moc skvělej a samozřejmě osudový doják jako kráva. Takže to má úplně všechno  :) (21.12.2023)