Dobrodružství Priscilly, královny pouště

That's just what this country needs: a cock in a frock on a rock. 1) Travesti show nepovažuji za umění, snad za poněkud pokleslý druh zábavy. Řečeno slovy Felicie: We dress up in women's clothes and parade around mouthing the words to other people's songs. Může to být za určitých okolností docela zábava, ale na profesionální performery, ať už homosexuálního či heterosexuálního zaměření, hledím tak trochu skrz prsty. Řadím je mezi profese, které nejsou potřeba a nevyžadují téměř žádné schopnosti, sorry, ladies. Proto mě jejich turné v cirkusových úborech neuvádí do žádného transu. 2) Ano, film má i další rovinu, gayovské přijetí ve společnosti. Výstižně to říká Bernadetta: We all sit around mindlessly slagging off that vile stink-hole of a city. But in its own strange way, it takes care of us. I don't know if that ugly wall of suburbia's been put there to stop them getting in, or us getting out. Come on. Don't let it drag you down. Let it toughen you up. Pokud byl film natočen proto, aby tohle sdělil, budiž. 3) 55letý Terrence Stamp, 34letý Hugo Weaving a 27letý přitažlivý Guy Pearce (všichni heterosexuálové) ztělesnili ideu 30letého scénáristy a režiséra Stephana Elliota o australském westernu a la Sergio Leone (!) ozvláštněném imitátory žen. Z westernu se stala road movie, ale krása australského vnitrozemí na diváka zapůsobí zvláště v bizarní kombinaci s kostýmy travesti show. Scénář napsal Elliot za dva týdny a film pak nasbíral řadu cen, mimo jiné Oskara za kostýmy (to mě podrž). (31.12.2010)

Tenhle film byl tak otřesnej zážitek, že jsem myslel, že to natočil nějakej sadistickej úchyl, aby mučil diváky. Nějak mi totiž nedošlo, co je zajímavýho nebo snad vtipnýho na bandě tranďáků, co jezdí růžovym autobusem a předváděj nějaký svoje buznoviny. K tomu si ještě připočítejte, že ve filmu prakticky celou dobu uslyšíte to nejpříšernější disko, který kdy vzniklo (Gloria Gaynor, Village people a podobný sračky) a dílo je dokonáno. Já můžu jenom napsat, že je to akorát hnusnej kýč a podruhý se na to rozhodně dívat nebudu. Docela by mě zajímalo, čim si film vysloužil tak vysoký hodnocení od ostatních uživatelů. (15.09.2006)

Priscilla, zazářila v kinech v době totality a naprosto mě vzala, pak jsem ji viděla dabovanou na VHS, trošku to ubralo na dojmu, ale těším se na ní znovu, jen co bude trochu času. Krásný lidský příběh naprosto JINÝ, kdo film viděl, určitě mu zůstane dlouho v hlavě z toho či jiného důvodu (tím myslím i ty hochy, kterým brknul na nějakou strunku a děsně je pobouřil...nebo snad pobouřil i nějaké holky?) (12.05.2008)

Na tenhle film jsem před mnoha lety vyrazila do kina jen a jen kvůli mé milované ABBě. Víc mě nezajímalo a popravdě o moc víc jsem si z filmu ani nepamatovala. Trochu přeháním :- ). A konečně jsem měla možnost vidět ho znovu a pokorně přidávám 1* do plného hodnocení. Australská poušť a v ní tak nepatřičně působící šílené kostýmy podivné trojice. Zvláštní, výstřední a rozevláté bytosti v lodičkách, tančící na hity 70. let. Jejich nejoblíbenějším repertoárem je ABBA ( v tom jsme zajedno), i když písniček ABBy ve filmu moc nezazní. Autobus Priscilla se švédskou vlajkou a nápisem „hajzlové s AIDS táhněte domů“ přetřený levandulovou barvou a velké putování za sjednaným angažmá. Nádherný film. (01.06.2006)

„Now listen here, you mullet. Why donˈt you just light your tampon and blow your box apart? Because itˈs the only bang youˈre ever gonna get, sweetheart!“ Stamp jako elegantní vdova s vytříbeným slovníkem je ředitel tohohle autobusu a Pearce s Weavingem jsou tam jen na pac a pusu.. Excentrické, chvílemi smutné a chvílemi hrozně vitální road movie plné ještěrek, extravagantních kostýmů a více, či méně zásadních proměn (tak jak to na cestách, co bývají cílem, často chodí). P.S.: To takhle pozitivně portrétujete LGBT témata a najednou zjistíte, že jste sexista a rasista s předsudky vůči Filipínkám. Dá se vůbec zavděčit všem..? (03.05.2022)