Kafe a cigára

Pořádná dávka kávového opojení a cigaretového kouře. Bohužel shledávám za povedený pouze prostředek, tedy pár příběhů. A i tak to nebylo něco, na čem bych si vytvořila závislost :-) Povídání jsou vesměs o ničem a divák musí být naladěný na tu správnou vlnu. Neměla jsem u toho kafe a cigára, jen sušenky a coca colu, což může mít za následek právě ten průměrný dojem. :)) Dvojrole Cate Blanchett byla pravděpodobně nejzajímavější a utkne mi v hlavě asi jako jediná, celek však brzy upadne v zapomnění. Ale na jedno shlédnutí docela příjemná záležitost. I'm fucking addicted, ok? (28.07.2013)

Nekouřím a kávu jsem měl dvakrát v životě (jednou z mladické nerozvážnosti, podruhé už jen z nerozvážnosti), nicméně při sledování Kafe a cigár to naštěstí žádný velký hendikep nebyl. Jim Jarmusch napsal vynikající povídky s Iggy Popem, Tomem Waitsem, Cate Blanchett (dvakrát), Alfredem Molinou, Stevem Cooganem a Billem Murraym, proložil je roztomilými legráckami typu Teslův transformátor či Elvisovo zlé dvojče, a další originální kousek, tentokrát plný kofeinu a nikotinu, byl na světě. Že by některý z příběhů byl vyloženě nezáživný či jaksi navíc, říct nemůžu. Přesto mi ale film připadl o pár minut delší než bylo nutné k absolutní spokojenosti. (11.05.2014)

Skutečně nevyrovnaný mix (epizoda s Cooganem a Molinou jednoznačně vede) za účasti několika mých oblíbených hereckých es, minimalistická filmařina, místy notně pokulhávající, bez vizuálního nápadu - mimochodem nekouřím a dávám přednost čaji!! Je třeba ale vzpomenout si na řadu situací, kdy si (ať už na kterýchkoliv místech) taky povídáme vlastně "o ničem"!! (18.04.2007)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)

Trochu těžký film na hodnocení, jak psala již spousta lidé přede mnou, povídky jsou poměrně nevyvážené, některé jsou výtečné (Cousins, Cousins?, Somewhere in California, Delirium,...), jiné tak trochu pokulhávají. Nevím, možná jsem to nepochopil, každopádně jsem si to užíval, proto dám 4* s nadějí, že jednou, až si to pustím znova, dostanu se i k nějakým teoriím, o čem to vlastně nakonec je:) (24.06.2008)