Kafe a cigára

Tak jsem se těšil na plnohodnotný film, který budu moct srovnávat se zajímavými Zlomenými květinami a místo toho mi bylo naservírováno 11 krátkých příběhů a srovnávat není moc co. U několika povídek jsem se zasmál, u jiných jsem se zájmem sledoval, poslouchal a čekal co z toho vyleze, u některých jsem nevěděl tzv. "vo co go" a tajně doufal, že už přijde další. Jen pořád hledám tu genialitu, se kterou se tu někteří uživatelé ohánějí. Možná jsem ještě dostatečně emocionálně a intelektuálně nedozrál, každopádně smysl/genialitu tohoto snímku moc nechápu (ale doporučuji si přečíst článek z odkazu uživatelky Phaedry, třeba budete sdílet stejný názor). Co si z tohoto snímku zapamatuji? Pilo se zde kafe, kouřily cigarety a někteří herci hráli sami sebe. Promiň Bille, musím dát jen průměr. Zajímavý komentář: pshimi (16.07.2008)

Varianty odkrývajúce pozadie štyroch slov "Dal som si kávu" v 11. čiernobielych krátkych poviedkach. Ich súhrn vystihuje životnú skúsenosť mestského človeka, ktorý občas zájde si na kávu, na čaj (s niekým alebo sám) a dôležitá debata, intelektuálne plkanie, slovné vaty, rozoberanie aktuálnych pocitov, významné pomlky, náhle precitnutie, či obrat môžu začať. Každý si nájde svoje silné miesta, a aj keď v súhrne bol film o ničom, bol zároveň o všetkom čo vypĺňa podstatnú časť nášho kontaktného fungovania. Ahoj, ako sa máš, čo robíš, kam ideš, čo riešiš, čo sa stalo, jééé to si ty, skoro som ťa nepoznal....... Ak sa k tomu pridruží typický jarmuschovský humor a Bill Murray o dobrý zážitok je postarané. (11.02.2005)

Poviedkové snímky príliš nemusím a naplno to platilo aj v prípade tejto snímky. Sympatická zbierka niekoľkých krátkych príbehov, ktoré budú pre bežného komerčného diváka neprekonateľnou nudou. Všetci ostatní si môžu v Jarmuschovom filme nájsť svoju obľúbenú časť a to je vlastne hlavný problém tejto snímky. Všetky poviedky sa odohrávajú v kaviarni, ale vždy v iných lokáciách, kde sa stretávajú rôzne postavy, či už hudobného alebo filmového sveta a kecajú na rôzne témy. Niekedy sa zdá akoby sa jednotlivé poviedky na seba podobali alebo sa trefne dopĺňajú, ale prakticky nemajú žiadny hlbší význam. Proste len existujú vo svojom mikrosvete, neriešia žiadne významné ľudské problémy a ak sa aj dotknú ľudskej závislosti, či už na káve alebo cigaretách, vždy tak robia vtipnou formou. Jednotlivé poviedky sú však kvalitatívne dosť rozdielne. Tie kvalitnejšie sú zväčša tie, v ktorých sa vyskytuje nejaká celebrita. Či už to je poviedka s Iggym Poppom a Tomom Waitsom, Cate Blanchett, Alfredom Molinom a Stevom Cooganom alebo Billom Murrayom, ktorý si pokecal s chlapcami z Wu-Tang Clanu, tieto poviedky plnia svoj účel a sú tým najzaujímavejším, čo snímka prináša. Úvodná poviedka medzi Benignim a Stevenom Wrightom je až príliš krátka aby mohla diváka výraznejšie zaujať. Nuž, ale zvyšok je pomerne nevyrázný až nudný. Steve Buscemi sa objavuje asi v najhoršej poviedke celého filme, čo je dosť na škodu. Káva a cigarety sú proste nezávislým filmom, ktorý zaujme len nezávislých divákov, snímka niekoľkých skvelých momentov zabalená do nudného obalu, ktorý bude bežný divák odbalovať s dosť veľkou nechuťou. (14.07.2006)

Zlí jazykové by mohli tvrdit, že celý film je o lidech, kteří sedí v různých podnicích nad šálkem kávy s cigaretou a žvaní – kulantně řečeno – o tom, jak jim dupou králíci (jinými slovy o ničem). Není to však pravda, již samotné tvrzení, že tento film „o něčem je“, totiž považuji za scestné. Filmy, které „o něčem jsou“ zpravidla nenechávají komunikaci pouze na svých postavách, nýbrž komunikují i se samotným divákem. Takhle to vyjde nastejno, jako kdybyste si zašli do nějaké knajpy a tam deset minut pozorovali jednu dvojici vedoucí dialog, pak přešli jinam a tam opět po určitou dobu někoho pozorovali. Pouze pravděpodobnost, že byste narazili na konverzace natolik zajímavé jako v tomto filmu, je velice malá. Nabízí se logická otázka: „proč to Jarmusch natočil?“ Odpověď je prozaická: „a proč ne?“. Právě tato nenucenost je mi na Kávě a cigaretách nejsympatičtější. Budí dojem díla, o němž si každý může myslet co chce, aniž by to komukoliv z tvůrců vadilo. Ti si tak jako tak v klídku dopřejí své kafe, cigárko a povykládají si třeba o zrychlených snech nebo kávových nanucích. Některé etudy si koledují o vystřižení, jenže, co kdyby šlo zrovna o ty etudy, které někdo považuje za nejzdařilejší? Nebýt Cousins a Cousins?, volím zcela jistě hodnocení nižší. Být kuřák, volím zcela jistě hodnocení vyšší. Ona je to vlastně série prvotřídních reklam na tabák a kofein. Až jsem se s tou kávou bez cigarety cítil trapně. 70% Zajímavé komentáře: Eodeon, Radko, k212, arie (26.10.2007)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)