Šepot srdce

Dnes mi přišlo DVD, právě si ho pouštím podruhé (v japonštině s anglickými titulky). Značně se mi to líbilo a předpokládám, že mé jedenáctileté dceři se bude líbit také (současně je to pro ni dost vhodný film). Skladba Country Road je třešnička na dortu. 95% ■ Doplněno s odstupem: Je to jeden z oblíbených filmů mého dítěte :). (11.06.2009)

Srdce šeptající pod stínem jména Ghibli? Jo, to je dobrej důvod se na tenhle film podívat, je to výborná, umírněná něco-jako-romantika (v ryze ´dětském´ podání, neb nedojde ani na jeden polibek, natož něco jiného, takže nic pro zvrhlíky, co je interesují chapadla) a je to vážně hrozně příjemné díky civilnosti a tomu, že přestože jsou obě hlavní postavy tak trochu předstádiem podivných jedinců (výroba houslí, básničky, mnoho a mnoho scén v knihovně), nejsou to ani karikatury, ani se zbytečně nehledá dramatika v odstrkování spolužáky a odsouváním na kraj kolektivu. Co mi vlastně vadilo nejvíc byla přemrštěná, skoro dvouhodinová délka, kde poslední čtvrtina dost ztrácela dech a to navzdory tomu, že jako jediná obsahovalo něco fantaskního (kokrétně snění s jednou kočičáčí figurkou). Jestli někdy někdo stvořil film, který by se dal popsat jako " Příjemný a milý " tak je to tuten. V tomto filmu vystupuje kocour s monstrózním charismatem, kam se hrabe maumňaur slečny Kiki (23.05.2015)

"Šepot srdce" sice sálá civilností a decentností, ale v žádném případě se nejedná o obyčejný příběh. První láska je zde spíše pozadím, byť úchvatně uhrančivým a dojemným, pro mnohem podstatnější vyprávění o pozvolném rozkvétání a tříbení mladého talentu. Mijazakiho scénář v tomto ohledu mile překvapí tím, jak vážně a komplexně rozvádí motiv hledání seberalizace a následování vlastního snu. Namísto nějakých prvoplánově povznášejících schémat a zjednodušujících mouder o velkém talentu, v jehož vleku se tvůrce ocitá, zde máme zevrubné pojednání o tom, že cesta za vlastní realizací sice přináší naplnění a zadostiučinění, ale v prvé řadě vyžaduje odhodlání a píli. To vše je zaobaleno do úchvatně křehkého vyprávění, které se navzdory diváckým očekáváním i propagačním upoutávkám straní rozšafných výletů do světa fantazie. Naopak uhrane dokonale odpozorovanými drobnými gesty, detaily i náhodami každodenního života a procítěnou oslavou krásy věcí a děl vytvořených rukama řemeslníků (od starých hodin přes housle po ručně psanou povídku). Svého času měl snímek o to silnější poselství, že přinášel naději a docenění každodennosti Japoncům, kteří zrovna intenzivně pociťovali prasknutí ekonomické bubliny. Po éře vyzdvihování materiálních hodnot či virtuálních financí tak studio Ghibli tehdejší mládeži ukazovalo hodnoty trvalejšího a co do osobního naplnění vděčnějšího rázu. Ačkoli film vznikl pod scenáristickým a produkčním dohledem Mijazakiho, tvůrčí vklad režijně debutujícího animátora Jošifumiho Kondóa lze spatřovat právě v okouzlující civilnosti a realističnosti, které kontrastují se stylem Mijazakiho i Takahaty. Jeho náhlé úmrtí výrazně poznamenalo studio Ghibli, pro nějž se měl Kondó stát novým kmenovým režisérem, který by posléze převzal otěže po stárnoucích mistrech. Až o patnáct let později do jeho kariérních, ale pochopitelně ne stylových šlépějí vstoupil Hiromasa Jonebajaši. (20.05.2014)

Neskutečně příjemný, uklidňující, romantický film. Už asi chápu, proč mi několik japonských kamarádek řeklo, že tohle je jejich oblíbený film od ghibli. Pravda - je to sice trochu dětinské zobrazení lásky, konec se zdál navíc dost přehnaný, ale koneckonců, mluvíme přece o animovaném filmu od ghibli. Zkrátka pěkný a roztomilý film, který potěší. ~(4,2★)~ (11.08.2010)

...a Olivia Newton-John mi ještě stále zní v uších. Jó, tak tomuhle říkám opravdu pohodovej film. To, že tam na standartní poměry Ghibli není žádný fantastický motiv a jde jen o příběh normální holky z nám známého světa, mi vůbec nevadilo, ba naopak – naplno jsem si to užil. Mnohem více než třeba takového Porco Rossa, když už tady zmiňujeme ty "nefantastické" snímky od Ghibli. Ta lehká romantika prostupující celým filmem jdoucí ruku v roce s příjemnou civilností zkrátka na mě udělala dojem a zlepšila mi výrazně náladu. Zase se musím utvrdit ve faktu, že v Ghibli prostě umí tvořit snímky, které divákovi zaručeně zlepší náladu. Není to tak melancholické jako třeba Bjósoku 5 centimeter, ale naopak to optimismem a pozitivní náladou jen srší. Škoda jen, že pan Jošifumi Kondo opustil tento svět tak mlád, ach jo. Několikrát jsem si během snímku říkal, jak by asi vypadal jeho další film, ale nyní mi zbývá stejně jako u Satošiho Kona jen truchlit nad ztrátou dalšího nadějného animovaného tvůrce, jenž nám mohl do budoucna ještě hodně nabídnout. (25.03.2012)