O Honzovi a Barušce

Velmi jednoduchá pohádka s nepříliš rozvinutým dějem, která i při vší jednoduchosti působí mile a sympaticky, za což mohou především pěkné písničky a herecké obsazení. Jiří Vondráček je příjemně neokoukaný, Naďa Konvalinková půvabná, Josefu Kemrovi postava úlisného dědka rovněž sedla a trio nenažranců (Oliva, Pavlata, Jandák) je nezapomenutelné. 60%. (29.12.2014)

Ten Honza měl fakt radost ze života, jak si furt vykračoval div nezbořil kulisy a tancoval s koštětem, bylo to úplně nakažlivý. Opět mě dostaly texty těch písní, například šlágr "To je moje, to je moje, to je moje, to je moje," (jestli si to teda dobře pamatuju) nebo hrozivá Kemrova píseň, kde vyhrožuje Barušce, že jestli se mu Honza dostana pod ruku, tak "zvalchuju ho, ho, ho, hhhhhhhhhhoooooooooo...). A některý dějový kličky byly hodně originální, jako třeba nastěhovat si tři dospělý a naprosto neschopný chlapy do mlejna. Doufám, že to není spoiler, když zmíním, že konec, kdy zlej dědek s klíčem v břiše bude běhat po světě navždy, mi přišel velmi povedenej. (26.12.2013)

Tak ano, pohádka mého mládí, veselé písničky, ubrumlaný strašidelný dědek... Ale ten děj je takový nijaký. Honza jde do světa, a první chalupa, do které zapadne, i když se měl Černému lesu vyhýbat, obsahuje kouzelného dědka. Ten dokonce zná Honzovo jméno a odkud pochází. To zdůrazňuju proto, že konec je takový divný - protože dědek potom najednou neví, kde Honzu s Barunkou hledat, když ti od něho utečou. Prý běhá po světě a nemůže je najít. A předtím věděl, odkud Honza je, a jeho jméno, a tam ho nenapadlo hledat? Navíc zápletka vlastně taky není. Dědek zavřel hezkou holku a dokud ta nesvolí ke svatbě, bude zavřená. Honza pak čirou náhodou sesbírá pár kouzelných předmětů, a hotovo, ani se nemusel snažit. Konvalinková je roztomilá, Vondráčkovy písničky příjemné a veselé, Kemr dokonalý, ale člověk dokouká a říká si, no a co jako? O čem to vlastně bylo? (01.01.2014)

Hezká pohádka, sympatický Vondráček, výborný a skvělý Kemr, chytlavé písničky, některé mi v uchu zní ještě teď. Škoda jen že moc nesedí Nadě Konvalinkové do pusy, ani ten hlas k ní moc nepasuje. Táta Augusta a máma Holišová mají jen pár vět, ale to jim zcela stačí na vytvoření skvěle prototypických rodičů. No a vypravěč Kovářík? Nu, ten je přece tak roztomilý, ju? (09.02.2013)

Jedna z televizních pohádek mého normalizovaného dětství, kterou letos ČT nasadila hned po Zemanově vánočním "poselství". Thriller o úchylném dědkovi, který unese místní dívku a drží ji v zajetí ve své "chajdě malované", se na konci ideologicky překlopí. Závěrečný song Mlýn klape svou totiž říká, aby člověk makal, těšil se z každého dne, o ničem nepřemýšlel, oddával se sexu ("ať už s Baruškou, nebo s tou, co máš rád")... a hlavně nepodepisoval nic podobného Chartě. (26.12.2015)