Ve službách legie

Přesně ten typ filmu, kterému jsem po dodívání dal 4*, ale s odstupem času měním na 5*. Uvědomil jsem si, jak ve mě ten snímek pořád rezonuje. Některé klíčové scény si i teď po cca 1 roce po dodívání vybavuji velice přesně a z paměti mi už asi nikdy nezmizí. Silný film, ze kterého na vás dýchne nejen atmosféra a beznaděj války, ale hlavně také pozoruhodná mentalita Bosňanů a Srbů. Je vidět, že né ze všech lidí válka udělá zvířata. Ve spoustě případů je tomu právě naopak a tento film popisuje jeden z takových příběhů. Vypíchnout musím taky nádherný soundtrack. Srbské lidové písně pro mě měly obrovské kouzlo, nejvíc samozřejmě ta ukolébavka. Mráz po zádech :-) (05.11.2014)

V službách légie je zaujímavým filmom odohrávajúcim sa prevažne na území Juhoslávie, v ktorom si divák ťažko vyberie na koho strane je, pretože tam bojovali všetci proti všetkým. Pomerne nízke hodnotenie som filmu dal napriek skvelému výkonu Dennisa Quaida, napriek explicitne zobrazeným krutostiam, ktorých sa všetky bojujúce strany dopúšťali, aj napriek realistickému znázorneniu zakoreneného etnického a náboženského antagonizmu ľudí v tejto oblasti, ktorý žiadna vojna nevyrieši. Prekážalo mi najmä to, že za všetkými emotívne vypätými scénami som videl kalkul smerovaný najmä k americkému divákovi. (04.08.2013)

Nastassja Kinski v hereckém výčtu na prvním místě a název filmu v podání českého distibutora jsou značně zavádějící. Kinski se tam mihne asi na minutu a francouzské legie zaberou minuty tři. Jedná se o příběh muže, jehož osobní tragédie dovede coby žoldáka do řad srbské armády. Tváří v tvář hrůzám bosensko-srbského konfliktu jednou přeteče onen pomyslný pohár a on si řekne dost. Zachrání před smrtí Srbku nosící muslimské dítě a po porodu se snaží oba dva dostat do bezpečí. Všichni se vydávají na depresivní cestu válkou zdecimovanou Bosnou. jakkoliv to zavání klasickým americkým kýčem, zdání nakonec klame. Antojevič bez příkras pálí do vlastních řad a poukazuje jak na zvěrstva páchané srbskou armádou, tak i na přístup Srbů k ženám znásilněným bosenskými muslimy. Denis Quaid se pak nejprve mění z amerického diplomata na apatického zabijáka, který následně znovunalézá lidské hodnoty. Neprávem zapomenutý film. 80% (15.04.2014)

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí. (04.08.2013)

Realistické poňatie vojny bez klišé. Film, ktorého dej, príbeh, atmosféra a postavy nenadobúdajú mainstreamový charakter. Tu sa z dobrých postáv stávajú zlé a následne znovu dobré. Hlavnému hrdinovi zabijú na začiatku syna a manželku, využíva sa tam téma v tej dobe tak častých samovražedných útokov a bombových útokov na kaviarne. Jemu následne "prepne" a ide sa pomstiť vystrieľaním možno nevinných moslimov do mešity. Neskôr vstupuje do srbskej armády a bojuje proti moslimom. Potom ako moslimovia, ktorí využívali na vraždenie aj deti a zabili mu spolubojovníka práve granátom hodením dieťaťom, on pri obrane svojho stanovištia možno zo strachu, možno z toho, že je vojna, možno z pomsty, zastrelí nevinného moslimského chlapca. Následne prehliada svinstvá stvárané svojím srbským spolubojovníkom, až napokon to neznesie a zabije ho, keď ubližuje srbskej žene, ktorú pokladal za šľapku, len preto, že čakala dieťa s moslimami, ktorí ju znásilnili. Ona sa chce spočiatku dieťaťa zbaviť, lebo je to proti jej cti mať dieťa zmiešanej krvi s moslimom, jej otec ju vyženie z domu práve kvôli tomu dieťaťu, ale nedokáže jej ublížiť. Napokon všetkých srbských občanov dediny v ktorej oni žili vystrieľajú mudžahedíni a ju napokon spolu s inými srbskými a moslimskými ľuďmi zabijú chorvátski vojaci. Je tam paradox, že im pomohli tesne predtým dôchodcovia, z ktorých bol manžel Chorvát a žena Srbka a hovoria ako to, čo bolo pred vojnou bolo normálne a teraz je zmiešané manželstvo medzi týmito národmi bláznovstvo. Je to nostalgický odkaz na časy predvojnovej Juhoslávie. Hlavná postava si časom uvedomuje, ako je pomsta zlá, ako je vojna zlá a čo spôsobuje a malé dievčatko, dieťa tej zabitej Srbky si po prvotnom odložení Červenému krížu a následne po jej prinesení cestujúcou z autobusu, v ktorom sa viezli a ona si ich tam všimla, necháva. Jeho konanie na začiatku je ako vystrihnuté z nálad tých, ktorým zabili cudzinci členov rodiny a na konci a počas deja vypovedá o tom, ako je následná pomsta, neznášanlivosť zlá a nerieši problém. Zlo plodí zlo a všetko sa vo väčšej miere vracia a preto by som tento film odporúčal všetkým ľuďom v dnešnej dobe, keď je islam počtom členov a v rozpínavosti na vzostupe a ukázať ľuďom, že pomsta im za zločiny, nie je to správne, lebo utrpíme ešte viac než predtým. Vo filme všetky armády páchajú masakre a zverstvá na nevinných civilistoch z druhých strán a ukazuje sa nezmyselnosť vojny a hovorí o tom, že žiadna strana nebola dobrá a preto nikto namal pomyselne vyhrať, napriek tomu, že sa tak čiastočne stalo a Srbsko je jedným z najmenších v histórii. Ak niekto niekoho zabije a človek sa pomstí zabitím nevinného z radov toho vraha, oni sa následne mstia za neho a tak to pokračuje do zverstiev a to nie je správne. Film, ktorý nikoho neobhajuje, naopak ukazuje zlé stránky, ale ukazuje aj ľudskosť, city a lásku v tomto kontraste. (18.05.2012)