Paříž, Texas

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

Příjemný film s výjimečnou hudbou, která dělá hodně. Jeden z mála snímků, kde mi nevadil dětský herec a byl mi dokonce fakt sympatický. I přes dlouhou stopáž to fakt nenudí, akorát mi bylo docela líto postav bratra Harryho Deana Stantona a jeho ženy. Jelikož to byli moc hodní lidé a na můj vkus se jim nedostalo moc vděku. Tímhle si u mě Wenders udělal mnohem větší zářez, než andělama běhajícíma po Berlíně. (19.09.2008)

Jak se takhle může ztratit jeden druhému? Celé je to vlastně ambivalentní. Jsou ty postavy ve svém životě silné? Ano a ne. Mohly něco udělat jinak? Ano a ne. Dopadlo to nakonec "dobře"? Ano a ne. Vlastně nejde o odpuštění, ani sobě, ani druhému - to bychom museli nejprve pochopit věci, které možná pochopit nejdou. Není pro ně vysvětlení a není pro ně omluvy. Zatím nám musí stačit "pouhé" smíření, které alespoň ponechává ten uklidňující prostor s trochou naděje, že vysvětlení snad jednou najdeme. Film o smutku po smutku. (Po "V běhu času" druhý Wendersův vrchol) (13.05.2018)

Jsou filmy, kde dlouhé záběry či scény jsou jen prázdná nuda, ale jsou i takové, kde jednoznačně mají svůj smysl, a to je právě případ první části tohoto snímku. Přiznám se, že obrovská síla filmu na mě dolehla až druhý den po shlédnutí, ale ten dojem nevyprchal dosud, ba spíš sílí. Film, na který se prostě nedá zapomenout. Neskutečný, výjimečný vztah mezi dvěma lidmi, neskutečná, výjimečná schopnost milovat a přinášet své lásce oběti... (22.08.2009)

Poměrně často pouštím film bez jakékoliv vědomosti o jeho obsahu. Většinou je to ku prospěchu věci, nicméně Paříž, Texas byl opačný případ. Dokud jsem zkoumal, co se děje a proč se to děje, byl jsem ohromně nadšen. Jakmile byly všechny karty na stole, pořád mi Paříž, Texas přišel jako úžasný film, ale pocit něčeho navíc jakoby odpadl, a to přesto, že odhalení karet představilo hodně silné a nevšední téma. Tudíž doporučení rozhodně ano, ale absolutní nadšení tam není, ačkoliv tam první půli bylo. (15.06.2014)