Záhada modrého pokoje

Dnes jsem s překvapením sledoval tuto opravdu stařičkou mysteriózní krimi. Zápletka je opravdu jednoduchá, ale když se děj přehoupne přes polovinu a posléze přijde rozuzlení, je vcelku milé. Nicméně rok vzniku hraje roli v tom, že herecké výkony působí naprosto amatérsky. Je vidět, že tvůrci teprve hledali možnosti, jež jim zvukový film přináší. Postavy jednájí nelogicky, dialogy drhnou, herci se chovají opravdu ochotnicky. Jak ale již víme, vyrostou časem v opravdové velikány filmu. Celkově se jedná o docela povedenou zvukovou krimi prvotinu, takového předchůdce Fantoma Morisvillu. (19.03.2016)

Americká verze tohoto příběhu mi přišla o trošku lepší – hlavně ale co se hereckých výkonů týče a ač to nerad říkám i samotným zpracováním akčního finále této detektivky. Tady to bylo místy poněkud vlažnější. Jaroslav Marvan tu byl jen do počtu a trio nápadníků se moc nevytáhlo. Nicméně lokace i interiéry nebyli marné, některé pasáže měly i slušnou atmosféru. I tak tomu ale vzhledem ke stáří dám alespoň průměrné ohodnocení… (12.07.2021)

Že je příběh takový očividný brak, mi nevadilo. Mnohem horší však bylo, že z něj scénář udělal hloupý brak. Postavy se nechovají příliš logicky a ačkoliv hlavní záhada je na konci jakžtakž vyřešena, zůstává řada dalších otazníků, které už ovšem nezajímají nikoho kromě diváka, jenž přijde zkrátka. V jakékoliv lepší detektivce by se například přišlo na kloub i tomu, co se na zámku dělo před dvaceti lety. Tady ne. Co se týče obsazení, vyloženě mě zklamal uřvaný Bedřich Vrbský v roli policejního komisaře - nechápu, kdo proboha dopustil, aby mu Jaroslav Marvan hrál jen jakéhosi bezejmenného podržtašku. (20.03.2016)

Film natočený podle (nebo možná na motivy) románu Edgara Wallace (nepovedlo se mi, bohužel, zjistit kterého, snad by to mohla být Záhada podzemí, ale to jen hádám) na zámku Stránov u Ml. Boleslavi. Již to samo o sobě znamená, že zápletka by měla být dobrá. To taky byla, ale se zpracováním to bylo horší. V místech, kde se mělo více vysvětlovat (postava Smolíka či dalších členů domácnosti páně Hellforda), tam se to rychle přeběhlo, no a v místech, kde se zase mělo zrychlit ( ano, kde bylo třeba známé „tempo furioso“ - např. scény se střelbou v podzemí), tam se to neskutečně vleklo (natolik, že člověk je až v pokušení jít sledovat něco jiného na svém compu). Problém vidím i v kratší minutáži (hodinu a 11 minut), ta totiž činila problém i pro mnohem lepší (a atmosférou zcela jiné) Poirotovky (i tam byly většinou výrazně horší epizody, které měly 45 minut, než ty, co měly 1:30h). A přiznávám, že ani skutečnost, že tady byl Toníček Novotný jen cca půl hodiny, jsem nepřivítala zrovna s nadšením… ;-)) Ostatní herci se sice snažili, ale obzvláště Svobodu nemám ráda, s tím Draculou to kdosi ve filmu Před maturitou velmi dobře vystihl, možná to, kolego liquido26, i tomu tvému kamarádovi proto připomnělo noir filmy, protože jinak tedy nevím, jak by se to např. s takovým High wall chtělo srovnávat. A co mě taky zklamalo, je spoiler, že neobjasnili ta úmrtí, která se v modrém pokoji stala před léty. A tak mi připomeňte, proč, že jsem tomu vlastně dala tu třetí hvězdičku? Hm? Námět a autor (takové Mrtvé oči Londýna byly slušným kouskem), Toníček, zámek Stránov, no a to bude asi všechno. (19.11.2013)

Česká adaptace jedné z prvních zvukových německých detektivek (Erich Engels) je typickým odrazem doby, v níž podobné filmy vznikaly. Lze sice s povděkem kvitovat nefalšovaný pokus o hororovou atmosféru, ale v ději se postupně vynořuje tolik chyb a nejasností, že jakékoli napětí je rázem pryč. Navíc valná většina herců příšerně přehrává, Šejbalová se leká, Svoboda koulí očima, Hašler je spíš k politování... Nemalou zásluhu na tom, že film alespoň skvěle vypadá, má Jan Stallich, tehdy už kameraman světové úrovně. Snaha byla, ale zlaté časy českých krimi filmů mají teprve přijít. (04.10.2008)