Záhada modrého pokoje

První česká detektivna, celkově však poměrně průměrný film s ne moc dobrými hereckými výkony. Všichni herci se teprve hledají (kdo by řekl, že z Marvana a Šejbalové budou velikáni českého filmu), na druhou stranu - pokud porovnáme ostatní filmy z počátku třicátých let - příjdeme na to, že se tehdy moc dobrých snímků netočilo. Tento má tedy alespoň to jedno prvenství. (11.05.2013)

Při vědomí toho, že se jedná o film starý už 82 let, a že to je jedna z prvních českých detektivek, je to stále koukatelné (a svým způsobem napínavé). Problém je, že dnes je to už spíš nechtěně vtipné. Je to klasičtější než nejklasičtější detektivky od Christie. Vraha jsem uhádnul už v polovině. Herci přehrávají jak v nějakém ochotnickém souboru. Hodně se to na dnešní poměry táhne, na pozadí scén nehraje skoro žádná hudba a celé to působí jak divadelní hra. Docela zamrzí, že film nevysvětluje události předchozích let, které mi přišly zajímavější než samotná zápletka v přítomnosti. Také je tu spousta logických chyb a nesmyslů. Když postava třeba říká, že v místnosti bylo otevřené okno, a venku pod ním našly roztříštěné tělo a o 5 minut později, je vidět, že pod oknem teče řeka a žádný pevný povrch tam není, tak jsem se smál. Nejvíc mě překvapil Jaroslav Marvan ve vedlejší roli. To, že tady vypadá na 50 let, a v době natáčení mu bylo pouhých 32 (a není to rolí, kterou hraje) je pro mě největší záhada ze všech… (19.03.2016)

Tenhle film miluju! Už ten začátek, kdy hrdinové mluví o "roztříštěných" mrtvolách svých blízkých a přitom deklamují jak na školní besídce, mě dostal do křečí. A pak ty hlášky, když započne tajemné dění v modrém pokoji: "Nic mimořádného se nestalo. Třeba jen otevřel okno, vychýlil se a..." Vychýlil se! Ha ha. Přestože se tu znatelně ztrácejí lidi, zbývající jsou pořád v pohodě, až na Irenu, která sem tam decentně vyjekne, třeba když na ni někdo skočí na chodbě. V druhé polovině už jsem se tolik nesmála. Jednak jsem byla celá rozbolavělá, ale taky se ukázalo, že zápletka vlastně není vůbec hloupá! Během svižného výslechu padají slušné perly, ten vyšetřovatel je borec. František Kovářík jako komorník se projevuje velmi stroze, ale u něj to bohatě stačí. Nejvíc mě upoutal pohled Miroslava Svobody. Škoda, že se u nás tehdy netočily horrory. Tenhle herec by určitě nouzí o role netrpěl. A pak tu máme roztomilou melodii Po tobě toužím a nejotisklejší otisky prstů, jaké jsem kdy viděla. Jedním slovem SKVOST. (09.09.2007)

Film natočený podle (nebo možná na motivy) románu Edgara Wallace (nepovedlo se mi, bohužel, zjistit kterého, snad by to mohla být Záhada podzemí, ale to jen hádám) na zámku Stránov u Ml. Boleslavi. Již to samo o sobě znamená, že zápletka by měla být dobrá. To taky byla, ale se zpracováním to bylo horší. V místech, kde se mělo více vysvětlovat (postava Smolíka či dalších členů domácnosti páně Hellforda), tam se to rychle přeběhlo, no a v místech, kde se zase mělo zrychlit ( ano, kde bylo třeba známé „tempo furioso“ - např. scény se střelbou v podzemí), tam se to neskutečně vleklo (natolik, že člověk je až v pokušení jít sledovat něco jiného na svém compu). Problém vidím i v kratší minutáži (hodinu a 11 minut), ta totiž činila problém i pro mnohem lepší (a atmosférou zcela jiné) Poirotovky (i tam byly většinou výrazně horší epizody, které měly 45 minut, než ty, co měly 1:30h). A přiznávám, že ani skutečnost, že tady byl Toníček Novotný jen cca půl hodiny, jsem nepřivítala zrovna s nadšením… ;-)) Ostatní herci se sice snažili, ale obzvláště Svobodu nemám ráda, s tím Draculou to kdosi ve filmu Před maturitou velmi dobře vystihl, možná to, kolego liquido26, i tomu tvému kamarádovi proto připomnělo noir filmy, protože jinak tedy nevím, jak by se to např. s takovým High wall chtělo srovnávat. A co mě taky zklamalo, je spoiler, že neobjasnili ta úmrtí, která se v modrém pokoji stala před léty. A tak mi připomeňte, proč, že jsem tomu vlastně dala tu třetí hvězdičku? Hm? Námět a autor (takové Mrtvé oči Londýna byly slušným kouskem), Toníček, zámek Stránov, no a to bude asi všechno. (19.11.2013)

Ano, pokud se to tak dá označit tak se skutečně jednalo o první českou zvukovou detektivku, pokud se to takto dá označit, její premiéra se uskutečnila už v roce 1933 přesně 3. 2 .1933 a o kousíček tak předběhla jinou detektivku a sice před týdnem vysílanou Vraždu v Ostrovní ulici, která ji měla až 24. 3.1933. Srovnat tyto dvě, tak tato měla určitě nesrovnatelně vyváženější a možná i lepší herecké obsazení a netěžila jen s jednoho výborného výkonu Jindřicha Plachty jako v prvním případě. Zde byli dobří téměř všichni ať už se jednalo o hrabě Hellforda (Karel Hašler) nebo po duo mladých herců Svobody a Novotného. Záhadná Smolíkova postava byla také zajímavá, rovněž jako tichý a večně komandující komorník Fr. Kováříka. Hašlerův scénář byl zajímavý a románová předloha původně z německého filmu od Ericha Engelse "Geheimnis des blauen Zimmers" rovněž. Reálie po vzoru starých klasických anglických detektivek-také pěkné, a film byl i značně napínavý a sám o sobě záhadně-tajemný až do poslední chvíle. První Cikánův počin do velkého filmařského světa, a tak si myslím že docela neprávem opomíjený. Určitě se jednalo do té doby o nezvyklou produkci, a snímek určitě stojí za shlédnutí a to hned z několika různých důvodů, třeba kvůli exteriérům, které se natáčely na hradě Nový Stránov. 2,5/5*. (06.09.2007)