Hluboká touha po božstvu

Hluboce symbolická existenciální záležitost, jejímž tématem je význam tradic a rituálů, křehké, zdánlivě nesmyslné společenské vazby udržující společenství v chodu a...taky incest jako symbol výsad udělených pouze bohům (zajímavé je, že mytologie téměř všech kultur vychází z tohoto pojetí - ale to je spíš materiál pro konspirační teorie;). Imamura shromažďoval podklady a skládal jednotlivé díly mozaiky více než 6 let a výsledek jednoznačně stojí za to. Syrový příběh, ve kterém kolidování staré a nové doby drtí osudy lidí jako mlýnské kameny. Natáčení probíhalo na nejjižnějších jap. ostrovech v nádherné přírodě, čímž je kontrastnost celého pojetí vyhnána do extrému. Neváhal bych s pěti, avšak vadí mi téměř samoúčelné scény se zvířaty - poselství filmu by zůstalo stejně hutné i bez házení prasat žralokům, rozjíždění ještěrek bagrem apod. (06.09.2009)

Dělal jsem k tomuhle titulky - původní dojem se rozšířil o zaujetí formou - Imamura je tu hodně odstředivý, některé scény fungují jen jako animírky pro dokreslení (Toriko laškuje s chlapci..., chlapci komentují situaci na ostrově, do toho "dokumentární" záběry výplaty dělníkům na stavbě...)... Komparzové scény nepůsobí úplně přesvědčivě - dokonce se mi tu vtírá až absurdní přirovnání k naší normalizační Baladě pro banditu (ten folk), jinde je zas film hodně doslovný - třeba na zprostředkování složitých vazeb mezi postavami a na srozumitelné vyjádření jejich postojů se spotřebovává obrovské množství dialogů - proto je taky tak dlouhý. To všechno se ale vyrovnává celkem: má to velkou pestrost zápletek a nepolevující temporytmus - a v několika místech i neuvěřitelný švunk. Má to osudovost a je to psychedelie. Je to mistrovské. české titulky, na titulky.com. (03.10.2011)

Film o střetu civilizace a primitivní kultury, odehrávající se v jedné japonské vesnici v šedesátých letech. Námět dost banální, že? Ale ztvárnění tématu je opakem jednoduchosti. Film je sledem šílených zvyků, krutosti a primitivismu, ubíhá dost pomalu a tížívě, za hudebního doprovodu nesnesitelného hmyzu /ten cvrkot už z hlavy nikdy nedostanu/, a připomíná nekonečnou halucinaci. To co sem ve filmu viděla, se mi vůbec nelíbilo, ale má to sílu, hodně psycho film. (22.08.2007)

Po Prascoch a Bojových lodiach najlepší Imamura. Táto sonda do primitívnej kultúry ostrova, kde žijú prostoduchý dedinčania, kde existujú povery a kde je incest síce zakázaný, ale nie až tak nezvyčajný, prichádza inžinier z Tokia, aby tu postavil studňu. A odrazu je konfrontovaný s úplne iným svetom. Snaha o modernizáciu, globalizáciu tvárou v tvár tradičným hodnotám a šamanizmu sa tu cez postavy prepletá, rozvíja a mimo drámy a sily prírody tu máme aj zložky magického realizmu a obrazovej meditácie. Imamura je v každom zábere a detaile istý. Hoci sa jedná o jeho prvý farebný film a o posledný pred 11 ročnou prestávkou u dokumentu, vypovedal tu úplne všetko. Film je funkčný a dychberúci aj dnes. A tých 172 minút ubehne ako voda. Neskutočne funkčná dynamika a postavy. A prostredie exotického ostrova na ktorom ukazuje zmenu jednej hlúpej generácie za inú tomu len pridáva na pútavosti. (19.06.2020)

Na odlehlý jižní ostrov Kurage přijíždí Inženýr z Tokia, hledat vodu pro místní cukrovar. Je udiven, jaká společnost se zde nachází, a divák ještě víc. Kmenové společenství zde provozuje incest, má svá krutá divošská pravidla, starověké rituály a primitivní pověry zažrané do morku kostí. Dá Inženýr přednost svodům tohoto divokého života před civilizací? Nebo naopak nakonec civilizace dorazí i do těchto končin, a změní osudy všech na ostrově? Rozsáhlá sága, tak trochu předchůdce Wicker Mana po Japonsku, je místy příliš zdlouhavá, ale má podivnou, unikátní atmosféru, a nabízí pohled na takové sepětí člověka s přírodou, které snad už dnes ani nechceme vidět. Vše za zpěvu obecního mrzáka, hrajícího na šamisen - vypravěče Šintó příběhu o bohu bratru, bohyni sestře, stvoření harmonie světa a jeho rozkladu. (25.02.2020)