I'll Give My Wife in Marriage
Režie:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Vlasta Burian, Světla Svozilová, Jaroslav Marvan, Věra Ferbasová, Čeněk Šlégl, Raoul Schránil, Ladislav Hemmer, Miloš Nedbal, Marie Blažková, Marie Norrová (více)Obsahy(1)
Vlasta Burian jako potrhlý profesor botaniky podnikne složitou akci, aby se elegantně zbavil rozmarné manželky. Zápletka pojednává o mírně potrhlém profesorovi botaniky Ducánkovi, kterého zaměstnávaly jeho vědecké pokusy tak, že zcela zapomněl na to, že je ženatý. O existenci jeho rozmarné ženy, operetní divy Lucy, nevěděla ani jeho hospodyně Veronika, ani přítel Potužník. Když se však manželka po sedmi letech kajícně vrátila domů, Ducánek podnikne komplikovanou akci, aby se své ženy elegantně zbavil... Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 29. 7. 1941. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Tento film je celkom fajn nie vďaka Burianovi, ale nepriek nemu. Dej aj pri tej pochybnej zápletke slušne napreduje, a keď sa začne zadrhávať, obajaví sa balet v spodnej bielizni na divadelných doskách, čo som vôbec nečakal. Nakoniec je to čistý priemer a jedna z tých protektorátnych komédií, ktoré si nezapamätám. ()
Dobrá sestava herců ještě nemusí být zárukou trháku. Přes několik povedených scén je film především plný nudy a nefunkčních dialogů. Milým překvapením je výkon Svozilové, která je talentovaným komikem. Burian má dost prostoru, ale nevyužívá ho. A tak i když divák poklimbává, o nic nepřijde. A že těch špačků, co jsem utloukl, nebylo málo...50% ()
Velmi povedená a přesto velmi zřídka uváděná Burianova komedie, jedna z jeho posledních, než se z různých důvodů odmlůčel. Vtipná zápletka o muži, o němž jeho okolí vůbec neví, že je ženatý, je neotřelá a vlastně jako jeden z mála českých filmů přvních 15 let zvukové éry nemá nějak znatelné klišé, které je známo z více filmů. ()
Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. ()
„No to víš, ty starosti.“ - „Copak, něco rodinného, ne?“ - „Ano.“ - „Žena?“ - „Žena.“ - „Odešla?“ - „Přišla.“ Při mém prozkoumávání tvorby Miroslava Cikána padla tentokrát volba na tuhle „burianovskou“ exhibici. No, na něj jsem si musel počkat celých (a dosti nezáživných) 10 minut, a nebýt snažícího se Neumanna, tak by se téměř slušelo je vystřihnout. Čímž se ostatně dostávám k největšímu problému filmu, ve chvílích, kdy Burian není v záběru, je to (co do herectví ale i humoru) dost slabota (zvláště 4 dámy, seřazené hezky pod sebou v úvodních titulcích, byly docela toporné). Naštěstí, „Ducánek“ se na plátně převážně vyskytuje, takže sranda nechybí (záměny, kterých stále přibývá, jsou sice nepřekvapivě naivní, ale veskrze úsměvné). No, doufám, že vrcholy režisérovy tvorby mám teprve před sebou, protentokrát to budou slabší 4*. „Musím s vámi mluvit o panu Zamrzlíkovi.“ - „Kdo je to?“ - „No dovolte, vy neznáte vlastního snoubence?!“ - „Tím je, pokud vím, baron Studený.“ - „Na teplotě nezáleží, hlavně, že je to bídník, a že byste s ním byla nešťastná!“ ()
Reklama