Pohraniční pásmo

Tohle korejské bratříčkování na mě žádný velký dojem neudělalo a moc nerozumím zdejšímu vysokému hodnocení. Značná část stopáže se nese v rytmu výslechu, který je extrémně nudný a bezobsažný, neboť obě strany podivně mlčí a mlží. Tudíž asi první třetina filmu je absolutní utrpení. Snesitelná je snad pouze střední část filmu odhalující, proč obě strany mlží a co za podivnosti se vlastně stalo. Příběh je dost přetažený za vlasy, podobným každodenním party na poměrně hodně střežené hranici se jen velice těžko věří. Celkově je to velmi pozvolna plynoucí nuda se sentimentálně vynuceným závěrem. [30 %] (10.12.2023)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

Prznitel lidských duší tentokrát předkládá kupodivu až dojemný příběh..ale nic jednoduchého jak by se na první pohled mohlo zdát. Rafinovaně vyprávěný příběh o síle přátelství, ale také nedůvěře a podezřívavosti. Tenhle film bych povinně pouštěl až do zblbnutí všem mocným na obou stranách této rozdělené země. (12.01.2012)

Dodnes asi najnormálnejší Parkov film bez jeho tradičných šialených dejových zvratov. Aj keď so štruktúrou príbehu sa musel pohrať aj tu a tak dej nemá chronologický priebeh. Príliš ma nebavila úvodná tretina, ktorá je pojatá ako detektívka, keďže tento žáner nemusím, ale od chvíle, keď sa začne odhaľovať skutočná pravda, tak sa naplno rozbehne protivojnová agitka v takom sympatickou poučnom podaní. Proste zase zistíme, že obyčajní radoví vojaci sú ľudia, ktorí nemajú problém spolu vychádzať aj keď sú na opačných stranách a za všetko svinstvo môžu tí hore. Finále je ale typicky Parkovsky horké. Veľkým plusom filmu je herecké obsadenie zložené z budúcich hviezd. Získali si ma hlavne severokórejci Kang-ho Song a Ha-kyun Shin. Byeong-heon Lee mi už tradične príliš nesadol, takže ma záver nejak nemrzel. Výsledkom je kvalitná dráma s pekným posolstvom, ktorého naplnenie sa asi nedožijem. Vyžratí Kimovci nás prežijú všetkých. 8/10. (05.07.2019)

Ťažko sa mi ešte stále hladajú slová akými popísať to čo som ma ltú česť zažiť v spoločnosti ďaľšieho Parkovho majstrovského diela. Keď by som hľadal paralelu s inými vojnovými filmami, nenachádzam nič takého ľudsky emocionálne ovalujúceho ako práve Joint security area. Obvykle som vo svojich komentároch možno až prehnane výrečný, no tu sa zmôžem už len na jednu vetu: Neváhajte ani len sekundu, nebudete ľutovať. (18.03.2007)