Pohraniční pásmo

Prznitel lidských duší tentokrát předkládá kupodivu až dojemný příběh..ale nic jednoduchého jak by se na první pohled mohlo zdát. Rafinovaně vyprávěný příběh o síle přátelství, ale také nedůvěře a podezřívavosti. Tenhle film bych povinně pouštěl až do zblbnutí všem mocným na obou stranách této rozdělené země. (12.01.2012)

Po lehce zmateném začátku, kdy jsem při typicky Parkovsky se prolínajích dějových liniích chvilku moc nechápal co se vlastně děje, se plně rozvine hřejivé drama o světýlku přátelství a porozumění v mrazivém světě hluboce do duše zarytých křivd a nenávisti. Při závěrečném záběru až mrazí. Pro mě osobně větší zážitek než trilogie o pomstě. Třešničkou na dortu je zde pro mě přítomnost mé oblíbené Yeong-ae Lee, byť zde nedostala až tolik prostoru ukázat co v ní vězí. (15.09.2008)

Hodně silný příběh o tom, že jsme všichni lidé, nehledě na uniformu a ideologii. Film o přátelství na špatném místě a asi ještě na hodně dlouhou dobu i ve špatnou dobu. Nehledě na mnoho momentů, které mají až moc jasný účel hrát na divákovi city a rozum (jak je asi těžké odsoudit konflikt kvůli stupidní ideologii která rozděluje vlastně jeden národ? no moc snahy k tomu třeba není). I přes ono otřepané klišé, že jsme všichni bratři, se jedná o hodně dobrý film, se zajímavým tématem a v zajímavém prostředí hranice, kde je přátelství nevhodné a za pravdu se tu neválčí. (20.11.2011)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

Obdivuji tu ohromnou objektivitu a neutrálnost, se kterou je příběh o přátelství několika vojáků z Jižní a Severní Korei divákovi podáván. Chan-wook Park nenatočil film o odlišnosti dvou politicky jinak zaměřených zemí ale o tom, že v každé z nich žijí stejně smýšlící lidé, kteří jsou od sebe oddělováni nesmyslnou ideologií. (13.11.2009)