Navajo Joe

Mám pocit, že Corbucci svou westernovou tvorbou provádí jakýsi (možná nechtěný) první stupeň "fenomenologie žánru". To znamená, že redukuje jakékoli naše stylistické, formální a rozumové předsudky, aby se tak dostal k samotnému základnímu "naturalistickému jevu". Corbucciho souputníci nebo následovníci pak tento jev ze všech stran detailně popisují, rozkládají a znovu konstruují, vrchol tohoto procesu, kterým žánr zkoumá sám sebe, pak končí (alespoň v italské podobě žánru) někde u Keomy - v jistém smyslu tak stojí Keoma a Navajo Joe pomyslně na dvou stranách jedné vývojové linie. Corbucci jev ale zatím pouze odkrývá a v jeho maximální jednoduchosti prezentuje, jde v akci i zápletce až na dřeň, obejde se bez zbytečných ornamentů - např. psychoanalytické vysvětlení motivů jednání hlavního padoucha nechá slovně odvyprávět přímo padoucha, nenaznačuje je obrazově přes složité flashbacky (Leone). U akce nevidíme žádné zpomalené záběry analyzující řetězovitou pudovost násilí (Peckinpah), Nenajdeme zde žádné opatrné relativizování osudů původních obyvatel, Navajo si rovnou vezme šerifskou hvězdu s tím, že na ni má nejvyšší právo, protože jeho otec a otec jeho otce atd. zde žili, narozdíl od přistěhovalců... (01.02.2009)

Jednoduchý příběh vůbec není na škodu. Naopak, o to víc je akcentována až mytická povaha hlavního hrdiny, kterého pomsta žene za jediným cílem. To je dokresleno jedním z nejlepších (a nejvyváženějších) Morriconeho soundtracků, sympatickým Burtem Reynoldsem i jistou Corbucciho režií (a to jsem nezmínil nádhernou barevnost a kompozice některých scenérií). Za zmínku také stojí množství motivů, které si z tohoto filmu v budoucnu vypůjčí Quentin Tarantino (např. označení banditů vyřezaným ornamentem na čele). (22.01.2013)

Hlavní ženská hrdinka a Ennio táhnou celý film. Zato klaďas i záporák své role nezvládli. Povýšení z Ramonova a Indiova poskoka na velitele zločinecké bandy přišlo nezaslouženě. Reynolds si neodpustí svůj vysmátý kukuč ani když visí při mučení hlavou dolů. Když sakra tu indiánskou marihuanu nesnesu, tak ji nehulím:-) (19.09.2013)

Western tak strašne typický, ktorý nedokáže v ničom prekročiť hranicu a byť o niečo lepším (až na hudbu, z ktorej mám ohučanú hlavu ešte teraz). Postavy jednotvárne, bez psychológie, nieto ešte hodné k zapamätaniu. Príbeh nijak prevratný, ale akcie je tu habadej. Ale čo na tom, keď hlavný hrdina už v prvej tretine zabije polovinu gangu. Tá lacnota priam bije do očí, lenže vďaka nej som sa mal na čom smiať. Z tohto fiaska si odnesiete aspoň jedno ,,múdre" ponaučenie: ,,Dôležitejšie je získať peniaze, ako sa zbaviť muža, čo ti ide po krku." (16.07.2020)

Navajo Joe, zase takový dle mého (dle českých distributorů poskytujících dabing zřejmě rovněž) profláklý film, který Corbucci stvořil v krásné době velkého násilí. A hlavní postavou je indián, celkem ucházející, ač poněkud sebestředný a jsoucí si vědom svého výsostného postavení v ději, hrdina Burt Reynolds. V městečku, kde nikdo nedisponuje zbraněmi (!), potřebují pomoc, lidé jsou tu opět takoví nepříjemní, nedohodnutí, zbabělí a ještě mají ve středu zrádce, a aby je indián ještě se statečným dědou a jeho dvěma tanečnicemi dostával z bryndy... Nicoletta Machiavelli coby indiánka již tradičně zcela nezajímavá, pro děj sice postatná, leč mě naprosto ukradná hrdinka, dohromady nic objevného, Sambrellova skupina drsná, leč místy až překvapivě důvěřivá. Je to dost násilné (inu starý dobrý S. Corbucci) a Aldo Sambrell skalpující indiány je jistě zapamatováníhodnou veličinou. A géniova hudba připomínající cosi jako křik skalpovaného Apače, která mě, přiznám se, od začátku vyloženě iritovala, se mi po nabytí jisté melodie začala i líbit. (06.04.2014)