Dlouhý podzimní den

Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. (17.11.2020)

Odchodem do důchodu se člověku mění život. Množství volného času může zamotat hlavu i tvrďákovi. Náš hrdina se dostane díky volnému času a přemýšlení o budoucnosti do deprese, připadá si zbytečný, přepočetný. Hledá důvod, proč jít dál, pod tlakem svých dětí, ty mají své plány s jeho bytem, ale bez něho v něm. Emocionálně založený Mrákota (Ladislav Pešek ) bojuje svůj boj, "každý den je bitvou", ovšem není úplně jasné, zač se vlastně pere. Za svůj pocit nepostradatelnosti, za svou pozici hlavy rodiny, ze zoufalství z odchodu z továrny, magoření z nečinnosti nebo proč vlastně? Musí se uklidnit a srovnat si to všechno v hlavě.... Vynikající Pešek v roli stárnoucího pána koncertuje, pluje scénou a skoro nikoho dalšího ve filmu ani nepotřebuje. Moskalykovi se tohle důchodové drama fakt povedlo...90% (09.04.2012)

Už když to pánové v úvodu rozjeli na rozlučce s prací, naskočil mi tváři spokojený úsměv - a vydržel až do konce. Samozřejmě díky Ladislavu Peškovi v hlavní roli, který okouzluje i dojímá. Ovšem pozor: Dlouhý podzimní den není zrovna laskavá komedie, v zásadě je dost smutný. Dozvíme se důležitou skutečnost o dceři a zeťovi hlavní postavy (což je ale prozrazeno jakoby mimochodem a bez patosu) a jak už to tak ve filmech podle Jiřího Hubače bývá, dojde i k vypjaté hádce. Nicméně vyznění snímku je přese všechno smutné veskrze optimistické: za každé situace je možné mít radost ze života. (21.09.2008)

Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! (19.05.2006)

Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce.  Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! (22.07.2023)