Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jana PacnerováHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jiřina Jirásková, Vladimír Dlouhý, Jan Kanyza, Bára Munzarová, Svatopluk Skopal, Ivo Novák, Rudolf Vodrážka, Svatopluk Matyáš, Karel Hlušička, Stanislava Jachnická, Vladimír Pospíšil (více)Obsahy(1)
Na královském lovu se za podivných okolností zraní malý princ a jeho otec, král, se zřítí z vysoké skály a zahyne. Mladičká princezna Klára (B. Munzarová) se chytře, ale neodbytně vyptává knížete Viléma (J. Kanyza), co se vlastně při lovu událo. A když odmítne Vilémovu nabídku, že se prozatím on, namísto prince a princezny, ujme trůnu, je i se svým zraněným bratrem uvržena do temné věže. Zde se však objeví zvláštní duchové – odvážná Alžběta (J. Jirásková), která prince léčí a pomáhá mu navrátit paměť, a pohledný Konrád (V. Dlouhý), do nějž se princezna tajně zamiluje… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Přesně ten typ pohádky, která není ani špatná ani úplně úžasná. Duchové jsou duchové a popravdě povyprávějí, jak se chovali zle a jak byli popraveni. Jiřina Jirásková je zvláště v té úloze sympatická. Mě se líbila i dětská role. Závěr je navíc dramatický. Naštěstí to není studiovka, to by pak byly hvězdy dvě. Ale ta příšerná upískaná hudba a ustřihnutý konec si zaslouží spravedlivé tři hvězdy. ()
Je několik druhů pohádek - fantasy a homurné a dobrodružné a hrdinské a nevím jaké. Mezi nimi nejradši mám pohádky romantické (a pak hrdinské), tj. pohádky o lásce, jež musí projít mnoha nelehkými zkouškami než dojde naplnění. A romantickým pohádkám určitě vévodí tato, a to svoji originálností. Nejedná se o nejlepší pohádku, co jsem kdy viděla, ale je tak neobyklá a její vývoj tak nejistý, že celou dobu zůstává pro pohádky (jež se vyznašují šťastným koncem) netypická otázka, kam že se to celé vyvine? Chválím také velmi lidské výkony a charaktery, jež jsou silné i křehké současně. ()
Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života. ()
Průměrná pohádka s očekávaným vyvrcholením zasazená do exteriérů s dramatickou hudbou netypickou pro pohádky. Chvílemi se výrazně hraje na vážnou notu, pak přijdou duchové Jirásková a Dlouhý, zlotřilý Kanyza vezme otěže do svých rukou a pak přijde dramatické vyvrcholení. Moc pohádkové to nebylo, spíše dramatický příběh s pohádkovým koncem. Totální průměr. Hudba: Ladislav Simon ()
Jako, není to úplně špatné, ale problém je, že to celé táhne dvojice duchů v podání Dlouhého a Jiráskové, kterým se sem tam dokonce povede i vtipná replika a jediní jsou tak nějak uvěřitelní a nechovají se podle šablony scenáristky. Protože těch naschválů a divných chování je zde víc - Kanyza se mohl domoci svého elegantnější lstí, a když už má možnost, nechytí v malé komůrce malého kluka, který nemá kam utéct. A princezna se sice chová jako odvážná školačka, ale v podstatě, když je odkázaná sama na sebe, tak buď pláče nebo se doprošuje a čeká, kdy jí někdo pomůže (tu duch, tu purkrabí nebo sám král). Autorka si navíc, jak se zdá podle jiných jejích pohádek, trošičku libuje v nepohádkových morbiditách, kdy v jejích příbězích dochází často k nějakým nepotrestaným mordům, vraždám hned na úvod, temnou stránkou asi chce odkazovat ke Grimmům, ale vidět to u českých a do českých kulis laděných pohádek je peklo. ()
Reklama