Kdybych byl tátou

Další z filmů s Jindřichem Plachtou, u kterého mě jako první dvě slova napadnou "pozitivita" a "optimismus". Kvalit snímku Nebe a dudy film sice nedosahuje, ale přesto je to takový prijemný kousek na oddech. Panu Plachtovi, i zde velkému dobrákovi, ta souhra s dětmi sedí. Vytkl bych snad pro mě nepochopitelný konec filmu. Mimo mé chápání i v rámci žánru veselohra. Myslíte si, že by se nějaká ženská takhle v reálném životě zachovala? (15.06.2009)

Cikánovy filmy mám ráda, protože narozdíl do těch Fričových (na které však nedám dopustit) jsou trochu odlišnější, klidnější, někdy možná více pohladí po duši. Tady jsem očekávala něco podobného - a z určité části se to naplnilo, a to především díky hercům - Plachta, Vítová, Nezval, ... Na druhou stranu byl však děj značně nedotažen a je jen škoda, že z námětu nebylo vytěženo více. Mac Frič o pár let později ve Valentinovi Dobrotivém použil podobnou dějovou linii způsobem určitě povedenějším. 60% (17.07.2011)

Snad proto, že doba byla nanejvýš tragická, upínali se čeští filmaři k nekomplikovaným, veselým příběhům, které by alespoň v přítmí biografu evokovaly hřejivý pocit lidské sounáležitosti. Režisér Miroslav Cikán vsadil tentokrát na Jindřicha Plachtu, který se proměnil v tak trochu komického úředníka a hypochondra molièrovského vzezření. A také v člověka zklamaného, opuštěného, věčného outsidera, kolem kterého život proplouvá jako šedivý stín. V tom všem je ukryto vzácně plaché herectví Jindřicha Plachty, nenapodobitelné a dodnes svrchovaně moderní, naprosto autentické. Drama nezodpovědného taxikáře propadajícího nezvladatelné gamblerské vášni vyvažuje jinak komediálně laděný film a dává velkou příležitost také dalším hercům, především charismatickému Ladislavu Boháčovi a Haně Vítové. Premiéra byla naplánována shodou okolností jen několik dní před vpádem nacistů do českých zemí a tvůrci tehdy divákům prostřednictvím chytlavé písničky slibovali, že život je plničký nadějí. Naděje, jak známo, umírá jako poslední. (04.10.2008)

Profesionálně natočená komedie s hořkou příchutí byla jistě napsána na tělo Jindřichu Plachtovi, který v ní exceluje. Závěr je poněkud více sentimentální, když se po sedmi letech ozve z Ameriky pan Novák, tomu se nelze divit, protože dobrý konec, totiž že by si pan Adamičko vzal paní Novákovou, by tomuto příběhu uškodil. Tyhle filmy skutečně diváka zahřejí u srdíčka a i po 76 letech jsou stále krásné, třebaže to tady na pět hvězdiček není. (03.09.2015)

Tak filmu dávám maximum.Dobrý a uvěřitelný scénář o laskavosti,když se k tomu přidá otevřenost, dějí se proměny s lidskými srdci.. Bravurně odvedená režie, která nedopustila pitvoření se nebo exaltované přehrávání,na svou dost běžné. Civilní výkony.Příběh o malých, ale možná právě proto velmi důležitých citech.A konec bravurně zvládnutý, když hrozilo že skončí tragicky, nebo naopak happyendem.2024 (21.03.2009)