Děvče za výkladem

Ani sám nevím jestli to je nebo není parodie, každopádně nádherně ukazuje nešvary tehdejších běžných filmů 30. let. Naivní, blbě sentimentální a s naprosto nehereckými výkony všech těch škatulek. Škatulek jako frajírek Raoula Schránila, protivná ale uvnitř milá Antonie Nedošinská, naivní Hana Vítová či roztržitý Václav Trégl. Přesto jsem se tolik nenudil i přes neúměrně natahovaný konec. (26.07.2008)

Kdepak slzy. Smích! Prvotřídní, třebaže ještě nedokonalá a v lecčems neumělá parodie soudobé popkultury. Za oběť padly nejen samy autorky všech těch blazeovaných, hloupoučkých příběhů, ale také jejich hrdinky, nevinné dívky, které jejich okolí po provalení morálního poklesku jednomyslně vyloučí ze svého středu. Film koketuje i s mnohem závažnějším obsahem: zajímavá je v tomto kontextu otázka svobodného mateřství a postavení ženy-samoživitelky ve třicátých letech. Už to, že režisér Cikán sem doslova vehnal zavedený herecký establishment v čele s Hanou Vítovou, Antonií Nedošinskou, Martou Májovou, Schránilem, Tréglem a dalšími, dává tušit cosi o poťouchlosti a smělé odvaze, na niž o něco později navázal Martin Frič při aranžování nesmrtelné Pytlákovy schovanky. Doba, která často a ráda klamala čtenáře i diváky sladkobolnými příběhy o chudých a bohatých dostala pořádně na frak už tady, v samém epicentru těchto pohádek pro dospělé. (03.10.2008)

V tklivé formě sentimentálního červenoknižního dramatu prokukuje jako první jarní květ víc než slibný zárodek sociálního dramatu, který má oprávněnou ambici být nepatetickou, civilní ódou na solidaritu. Dívčí, ženskou, mužskou, lidskou; připočteme-li k tomuto východisku několik zajímavých formálních ozvláštnění (naprosto neobvyklé záběry na dobový tisk s titulky článků o zhoršující se mezinárodní situaci, až neobvykle otevřené rozhovory o oficiální dobovém ohlupování tzv. lidového čtenáře) zařazení do osvědčené škatulky "papírové" filmové váhy začne drhnout ještě víc. Mimo standardní, tj. nadprůměrný výkon Hany Vítové stojí za povšimnutí výrazný posun Antonie Nedošínské v její klasické úloze ženy z lidu; totéž platí i o Václavu Tréglovi, tomto věčném velkém herci malých rolí našeho hraného filmu. Vděčí za to jménu, které je podepsáno v rubrice režie: jedné z velkých, fatálně nedoceňovaných osobností naší národní kinematografie Miroslavu Cikánovi. V kontextu naší národní filmové tvorby třicátých let patří DĚVČE k té její části, která odkazuje jednoznačně k budoucnosti, k sociálnímu nejen národnímu, ale i evropskému sociálnímu filmu poválečné krize přelomu čtyřicátých a padesátých let (v této souvislosti se mi vybavuje Sicův ZÁZRAK V MILÁNĚ nebo Bergmanovo LÉTO S MONIKOU). Všechno nasvědčuje tomu, že nejen vrstevníci, ale i jejich potomci až příliš často k svému vlastnímu neprospěchu nerozumí sami sobě ani tam, kde se jedná o vrcholy jejich dobové současnosti a minulosti. Bohužel. (26.07.2008)

Naivní, místy až hloupoučké a dobově zidealizované, ostatně jako všechny prvorepublikové filmy, přesto dobře koukatelné. Jednak díky atmosféře a kultivovanosti té doby, ale i skvělým hercům. Zde opět exceluje především Nedošinská, ty její role hubatých, přesto ale dobrosrdečných mamin a tet nemají chybu.:) "Tady máte tu vaši kulturu! Za tři koruny za číslo, to si směl vzít vikomt chudou, ale pan syn ne! Ten má závazky k lepší společnosti!" A nebo: "Špatně se u mě neměla, to ne. Když bylo třeba zatopit, i uhlí si mohla přinést. I to prádlo jsem jí dovolila. Ať si holka zapere, když ji to těší.":) "Když si odskakuješ, tak si odskakuj. Ale do harému..." Pobaví i Tréglova role domovníka, on a paní Nedošinská zvyšují laťku minimálně o jednu hvězdu. Dávám 3 * a 65%. (17.07.2020)

Velice průměrný úsměvný příběh s prvky sociálního dramatu. Dialogy jsou tak naivní, že jsem si díky nim uvědomil hrozivou skutečnost: že se tak v televizní tvorbě točí i dneska. Film se mi nezdál v jádru špatný, ale chyběla mu jakási jiskra. Je vhodný tak akorát na pomalé nedělní odpoledne, kafe a bábovku. 60% (14.12.2011)