Svět podle Daliborka

Je zjevné, že film balancuje někde mezi dokumentem, karikaturou a čirou aranží. Což je ve finále jedno, jelikož se mu daří býti půvabně výstižným náhledem do světa prapodivné sociální neinteligence, sváděné na tu nejjednodušší cestu. Jediným vyloženým přešlapem zůstává scéna z Osvětimi (absolutní morální rozstřelenost), jinak se člověku dostává výživného koktejlu výsměšné sondy s nepříjemným pocitem, že tihle lidi mezi náma fakt žijou a mají právo volit. Jak říká sám Daliborek, je nutné si zvolit ismus - škoda, že si všichni jemu podobní vybírají debilismus. (25.02.2018)

Netuším, čeho chtěl Klusák zinscenováním své představy o typickém čehůnském kokotovi dosáhnout (třeba se těch autentických kokotů oproti původním předpokladům nedostávalo, tak bylo třeba nějaké vyrobit), ale touhle podlézavou seminárkou akorát úspěšně potvrdil, že ve srovnání s takovým Tomášem Kratochvílem toho zjevně nemá k tématu moc co nabídnout – a možná že kvůli té samožerské exhibici, zorchestrované přímo v Osvětimi s cílem dokázat vlastní citlivost, je ještě nechutnější hovado než ten jeho imaginární konstrukt. Příště bych doporučovala natočit tu fikci přiznaně, páč tady ta výpovědní hodnota jaxi nejni (i když asi radši ne, i Kult hákového kříže měl věrohodnější dialogy). (09.01.2018)

Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. (14.07.2017)

Čumět na tenhle film, to je jako 105 minut pročítat zahnojený diskuze pod (libovolnými) články. Člověk se může párkrát zasmát nad nekonečnou pomýleností některých jedinců, celkově je to ale smysluplný asi jako sexuální výuka pro jeptišky. Beznaděj dokumentu posléze definitivně podtrhne Klusák osvětimským výstupem, kdy se ve svým povýšeným moralizování chová hůř, než ten neonácek. (23.08.2017)

Vít Klusák svojí metodu dotáhl k čemusi, co bych označil za "línou a zbabělou doku-aranži". Vybrat si asociála, jehož projevy jsou na hraně lehčí mentální retardace, nechat ho přehrávat (nemůžu se zbavit dojmu, že Daliborek sám sebe špatně hraje) epizody, které zavání exploatací typu Extrémné rodiny (ale bez přiznaného výsměchu skrz voice over), vytvořit nic neříkající panoptikum atd., to prostě nepokládám za nic odvážného, objevného a provokativního. Následkem toho Daliborek neodhaluje nic než otravnou exhibici plešatého mamánka. To bych snad se skřípěním zubů hodil za hlavu. Už jsem marnil čas horšími hovadinami. Ale ta aranžovaná osvětimská ZOO s morálním vykročením režiséra před kameru... to je pro mě nepřekousnutelný faul. Klusák si hodinu a půl režíruje slaboduchého troubu, aby mu na konci mohl udělat morální facku a tak zrušit i poslední náznak toho, že tenhle dokument má nějakou koncepci a pozorovatelskou hodnotu. Nemá. Je to slabý slepenec nic neříkajících blbin a excesů, který nefunguje ani jako charakterová studie, ani jako dokument o radikálním myšlení obyčejných lidí. Že se publikum pobaveně a povýšeně směje vypovídá mnohem víc o úrovní celospolečenské debaty než o kvalitách dokumentu. Vůbec poprvé tak hlásím Klusákův fail. A hned opravdu kolosální. (03.07.2017)