Salto do života

Sehnal jsem si to hlavně kvůli Samu Worthingtonovi, abych viděl jak hraje mladej chlap, co bude za rok nejspíš velká hvězda. Je dobrej, ale Abbie Cornish je pro mě hvězda už ted :) Pusinky po australsku, až na to že tady je pusinka jen jedna. A ten název Somersault (znamená "přemet") je výstižná metafora postavy Heidi. (19.01.2009)

Somersault asi nebude pro každého, ale mně se ten hluboký ponor do duše šestnáctileté Heidi, která musela za nepříjemných okolností opustit domov líbil. Tady v tom případě asi nebylo účelem něco vyjasnit, či vyřešit, ale pochopit a vcítit se do takového mladého človíčka hozeného mezi cizí lidi v nějakém zapadákově, jejího hledání sebe sama, potýkání se s nezáviděníhodnými situacemi a postavami včetně Joeho, který neměl také jasno v tom, co se sebou má vlastně dělat. Abych pravdu řekla, tak mně bylo smutno při pomyšlení, že to takhle nějak u mnohých mladých lidí probíhá a ne vždy to dopadne tak jako s Heidi i když připouštím, že možná některé momenty byly trochu nadnesené. Sam I Abbie byli výborní a já jim tu rozervanost duše i těla věřila. Dokážeme se i my tak radovat z takových maličkostí jako jsou červené rukavičky, z pohledu na spadané listí a mohla bych pokračovat, tak jako Heidi? Určitě je v Saltu do života víc než jen pár věcí k zamyšlení. (25.12.2013)

Film o krehkej duši ľahkovážnej mladej zlatovlásky, ktorá sa bezcieľne potĺka svetom, opíja rožkom všetkých milovníkov melanchólie a artového zmyslu pre detail. Hlavná postava disponuje presne tým, čo na ženách obdivujem. Nech sa deje čokoľvek, dokáže sa ukryť sama v sebe pred svetom. A tiež, asi až na jednu výnimku, nestratiť dôstojnosť. Prípad Heidi je totiž trochu extrém. Je ešte príliš nerozvážna. Ale režisérke sa napriek tomu dostatočne podarilo vyjadriť túto psychickú odolnosť voči vonkajším (aj vnútorným) vplyvom, ktorá je pre ženské pokolenie, z môjho pohľadu, typická. A prečo (okrem atraktívneho obalu) si ho tak idealizujem. (19.02.2014)

Občas je potřeba nasadit si růžové brýle, i když někdy stačí jen červené rukavice. Mladá Heidi byla po svém nemístném sexuálním obtěžování postavena před výzvu, a té čelila bez zbytečných negativních emocí, výčitek (sobě a druhým), depresí a agresí. Jakoby tu rezonovaly minulé doby, kdy se člověk chtěl co nejdříve osamostatnit, přestat žít na úkor rodičl a společnosti (Robert Zimmermann nebyl starší, když se stal Bobem Dylanem). Obecně se má za to, že kluci to mají lehčí; Heidi ale uměla zapojit i čistě ženské postupy - odvaha jí tedy rozhodně nechyběla. Smířlivost, a přitom nezkalená sebejistota, z ní dělá i pro diváka sympatickou postavu, které držíme palce - ale možná i proto, že se ptáme sami sebe, zda bychom to také dokázali. Další otázky si ale raději už nedávejme - třeba tu, zda bychom to také chtěli dokázat. Pozn.: Objasňující překlad "Salto do života" (místo pouhého salta/přemetu) považuji za správný a šťastný. Úvaha: To, co se stalo Heidi (odhlédněme od příčiny) se může stát i několikrát za život; v mládí, po osamostatnění vlastních dětí, při odchodu do ústraní (důchod), ale také při jakékoli déle trvající nemoci. Pro rozhodování jsou k dispozici vždy pouze dvě řešení: svoboda nebo závislost. A jaká je tey ta příčina: být v prostředí, které tě nechce, kterému nějak vadíš, a které tě drobnými či většími ústrky od sebe odpuzuje. (23.09.2017)

Tohle je fakt divnej film. Australské filmové akademii (nebo co to tam mají) nejspíš pomalé záběry, nicneříkající scénář, rozháraní hrdinové, telecí pohledy a hudba otravná jak kapání kohoutku připadají jako vrcholné dílo filmového umění, mě ale bohužel nevzali za členku a od té doby se naše názory nějak tragicky rozcházejí. Tohle salto prosím beze mě... (29.09.2010)