Krev zmizelého

Když se psaly velké dějiny, odehrávaly se i drobné soukromé bitvy tisíců lidí, kteří si chtěli zachovat alespoň nějakou důstojnost. Na krutosti 20. století nahlíží po svém Milan Cieslar podle neoptimistického scénáře Vladimíra Körnera. Výpravně, řemeslně poctivě, s hereckými hvězdami. Tuším, že všichni zúčastnění se museli pro látku „obětovat“ a slevit z lecčeho, na co byli zvyklí. Tvůrce zajímají konkrétní osudy, z nich se dostávají k výpovědi o krutých etapách dějin, nabízejí mnoho postav, mnoho situací. Někdy je to emotivně silné, jindy úderné, symbolické, mnohdy však útržkovité i docela přímočaré, ba jalové. Herci občas zbytečně tlačí na pilu, ale vesměs spokojenost. U Igora Bareše asi největší. Žádná rodinná podívaná. (05.10.2017)

Patetický obludný kýč!!! Nemůžu uvěřit, že scénář napsal můj velký oblíbenec Vladimír Korner, ale to zpracování je tak nechutně kýčovitě srdcervoucí, že se mi obracel žaludek. Cieslar jako režisér mě nikdy nepřesvědčil a jeho filmy jsou pro mě nezáživné a prostě špatně zpracované. Jako režijní řemeslník je bídný. Příběh, odehrávající se v rozmezí let 1939 -1965 vyznívá jako blábol, který nemá daleko k nějaké telenovele. Hudba vykradená z jiných filmů jen zvyšuje utrpení film dokoukat a všemu dává korunu Vilma Cibulková a její otřesná srdcervoucí mimika, která je furt stejná a mě už tak neuvěřitelně vytáčela, že jsem film kolikrát málem vypnul, A třešnička na pomyslném dortu z hovna byla Cibulková namaskovaná jako stará bába, která přečkala pár let v lágru. Fuj, hnus, tohle už nikdy vidět nechci. Taky Ester Geislerová byla jako její dcera strašlivá, po herecké stránce celkově úplná bída, snad s vyjímkou Lábuse, Huby a Bareše. Mám moc rád příběhy z poválečných let a prostředí Sudet, ale napsané a natočené důvěryhodně, bez přehnaných patosů a otřepaných kýčů. Tohle byl ulta kýč jak bič. (05.04.2018)

Neveselé epizody z neveselého života za války a za totáče se skvělou cibulkovou a mizernou geislerovou v hlavních rolích. Jednotlivé epizody špatně zapadají dohromady, takže výsledný film působí nesourodě a navíc ho ničí ne zrovna povedený závěr. Ale jako čtyřhodinový seriál s vysvětlením hluchých míst by to mohlo být i na 5*. Uvidíme... (03.10.2005)

Ambiciózní záměr předně trpí jakousi negativní schematičností. Körnerův pesimismus absurdně graduje a špatně a ještě hůř je „úplně všechno“, svět se mění v bažinu utrpení a lidé v přežívající trosky. Toho je určitě příliš. Cieslar se Körnerovu bolestivost snaží na jednu stranu opřít o technicky nedůvěryhodný „drsný realismus“ (slabost má pro mrtvá těla) a na druhou stranu vyvážit jistou deklamativností a romantičností. Nechtěně ale dosahuje absurdního ladění – nedůvěryhodná tragičnost čvachtá v nadbytečné telenovelistické zasněnosti (opravdu výborné jsou především „lyrické“ pasáže s incestním podtextem). I toho je příliš. Výsledek tak je skutečně bolavý – ale dle všeho jinak, než bylo zamýšleno. Netřeba našlapovat po špičkách a pokrytecky chválit nevydařené dílo jen pro autorskou velikost jednoho z tvůrců. Toto není dobrý film. (11.03.2005)

Rozmáchlá stopáž mi ani tak nevadila jako podprůměrné herecké výkony Václava Jiráčka. Jinak ten příběh o baltském šlechtici, kterého válka zavane do Sudet kde se zamiluje do ošetřovatelky a s níž zplodí dceru byl zajímavý a svým širokým pojetím z hlediska našich válečných filmů asi i ojedinělý. Vysoce hodnotím výkony Cibulkové, Geislerky a Huby. Tři kříže. * * * (20.05.2013)