Duše jako kaviár

Milan Cieslar, pomocný režisér nedoceněné Vlčí boudy a nový "adaptátor" Körnerových předloh, se filmem Duše jako kaviár pokusil sobě i divákům dokázat, že dokáže být autorským filmařem a svůj film nejen režíroval, ale i napsal, stříhal a spoluprodukoval. A ztroskotal. Na neujasněnosti, kam chce svým dílem vlastně zamířit. Na jedné straně kárá a zdvihá prst, na straně druhé se uchyluje k rozverným prostopášnostem, které však nejsou ani ironickým dloubnutím, ani groteskní nadsázkou. Vždy je to něco mezi - jednou se "vážně" trápí neprůrazný Vladimír (Jan Budař) - jak ale můžeme jeho trauma procítit, když je zápletka s injekcí tak průhledná a z postavy apatické lékařky tak čiší kalkul a režisérova potřeba ukázat prstem. Jak můžeme přijmout závěrečný obraz dvou spokojených těhotných žen s lesbickými sklony, když předchozí heterosexuální půtky byly jednou jako z pořadu "Za zdí" (násilníka "dobračisku" Ondřeji Vetchému stejně nevěříme), jindy zcela neuvěřitelné (především ty týkající se "emancipované" Karin). Jak jde dohromady mizerně vypointovaná scénka s mobilem zvonícím na pohřbu a Annin (Karolína Kaiserová) pokus o sebevraždu? Místa, kdy se zdá, že nám režisér chce něco sdělit, se vynořují jakoby "náhodou", jakoby mimo autorovy intence - a to logicky zcela devalvuje jejich potenciál. Nikam nedotažená nesourodost mezi skupinami hrdinů (obyvatelé moderně-sterilního bytu versus "staromilci" z činžáku) je snad nejprůkaznějším příkladem Cieslarovy neujasněné (či nezvládnuté?) koncepce. Touží-li divák po partnerské "vyprávěnce", pak je lepší volbou Román pro ženy. Touží-li po prožitku filmového (rodinně-)partnerského dramatu, nechť zvolí Paralelní světy. Evokuje-li spojení "autorský film" povětšinou kvalitu (Soderbergh i Chytilová, Von Trier i Jan Němec), pak v Cieslarově případě rozhodně ne. Tento film neví kudy kam. A o jeho "televizní" průměrnosti se raději ani nezmiňuji... (24.10.2005)

Více je někdy méně – tolik postav v jednom filmu znamená, že spousta z nich bude jen lehce nahozená a nebude mít šanci diváka nějak zaujmout. Jak poslední dobou sleduji, naši scénáristé mají problém napsat zajímavé mužské postavy. Tady se povedla jen tragikomická figurka Jana Budaře, jinak dámská jízda. Nejpříjemnějším překvapením je výkon Karolíny Kaiserové v roli zamindrákované mladší sestry. (20.10.2004)

Tak jsem se zase jednou nechal nachytat na slavná jména - Vetchý, Cibulková, Rašilov, Budař...a hlavně režisér skvělého Lebensbornu a neméně dobré Krve Zmizelého Milan Cieslar. No nepotěšili mě, ani já je nepotěším...scénář je prakticky nulový...nezajímavý, bez jakéhokoli nápadu či vtipu (když už si někdo troufnul to nazvat komedií)...nechápu roli Budaře, který je na začátku představen jako nevlastní bratr jedné z hlavních hrdinek...ale celý se zbytek filmu už se nepotkají. Film se 99 minut plácá od ničeho k ničemu a ani nahá (jak jinak) Alice Bendová to nezachrání. (05.04.2006)

Zajímavě hudebně podkreslené, neuvěřitelně uřvané, o třídu a půl výš, než Ulice či Cesty domů (což asi nelze brát jako pochvalu).. To jsou Cieslarovy jikry z českého kapříka, nasolené pofidérním humorem, konzervované vděčným tématem nevěry a vztahových kotrmelců. V obchodě je najdete v regálu mezi jinými výrobci domácího kaviáru, to znamená, že nemusíte přemýšlet, který vzít, protože všechny chutnají stejně.. (02.06.2014)

Film, ve kterym se všichni chovaj jako narušený hovada, kraluje jim Vilhelmová, na druhou stranu jsem neměla problém jí to věřit. Buď to tak dobře zahrála, nebo se takhle chová i normálně (klidně bych věřila druhé variantě). Zvláštní bylo, že ohledně Budaře jsem měla první půlku filmu pocit, jako by ho někdo nadaboval, nebo rovnou někomu úplně jinýmu implantovali jeho hlavu, prostě to snad nemohl bejt Budař? A v druhý půlce jako by konečně Budař přijel z dovolený a mohl to odehrát. Sice teda, když vyprávěl Petře Jungmanový, kam jede malovat, tak mi jeho "na Novou Gvíííneu" trhalo uši, ale už měl aspoň zpět svůj vlastní hlas. Dějová linie kolem Rašilova a Bendové byla místy tak debilní, že se na to skoro nedalo koukat, ale pobavil mne on, když šel s nevlastním synem někam na procházku, a naštván z možných záletů své ženy si cestou ulevoval: "Svině..... Lesba....!" Chvílela tento film připomíná Post Coitum, ale není bohužel tak vtipný svou bizarností. Hvězdička za hudbu (nebyla tak hrozná) a za záběr na Kulaťák a na bývalý "mlíčňák", neboli Nedělní cukrárnu, která na Vítězném náměstí ještě před pár lety byla. (08.11.2019)