Duše jako kaviár

Žánrová nevyrovnanost = problém 90% procent současné české filmové produkce. I Duše (černé) jako kaviár – hořké komedie. Hořké komedie? Nebo psychologizujícího generačního dramatu o vztazích a sexu? Vystavět „hluboký“ příběh na tom, že po vzoru Samotářů všichni šukají se všema a o nic jiného jim ani nejde mi připadá i na české poměry až příliš povrchní. Možná se jádro pudla skrývá pod všemi těmi milostnými rošádami, ale pak musí být skryté velmi hluboko. Jaká to škoda těch výborných herců obsazených zcela proti svůmu typu. 65% Zajímavé komentáře: k212, Terminus, Shidlo, gusman (25.10.2005)

Lehce cynická komedie začíná na otcově pohřbu, kde se kromě zhrzené rodiny sejde i několik (vlastně vícero) milenek. Trend nevěry prostě v dnešní době frčí a na tom staví svůj příběh Milan Cieslar. Vše postupně vypravuje na početné rodině a lze zde vypozorovat řadu autentických situací, jenže chybí spád, nápad, rafinovanost, vše je mechanické, řadu zvratů tvůrci nedokáží dotáhnout do realističtější podoby. Bez výjimečné sestavy herců (pro mě nejlepší opět Vilhelmová) a nějakých zajímavých scén by celkové hodnocení šlo zcela jistě ještě o krapek dolů. (05.06.2006)

Zkažené duše v hajzlu... jedině tak lze přistupovat k tomuto filmu. A jen těžko budete nalézat zárodky sympatií nedejbože ztotožnění s osůbkami angažovanými v bahnu lží a peripetií kaviárové existence, nebo lépe - naší existence?! Ne, ať si kdo chce co chce povídá, Duše jako kaviár pro mě není komedie, je to mrazivý film s jasnou dávkou pesimismu (což dle mého názoru jasně podtrhuje scénaristické a režisérské opratě Milana Cieslara), který je občas nakopnut do výšin snesitelné koukatelnosti nadhledem a jemně lidským humorem, úsměvnou pointou anebo naprosto žádnou pointou - mimochodem, a snad i ponaučením. Zde hodně podotýkané technické zpracování, mě hodně zaskočilo, protože zrnitost obrazu se vyskytuje v dost podivných až nevhodných scénách (obzvlášť v těch málo osvětlených), takže je otázkou zda je to záměr nebo opravdu jen nedostatek financí - obé asi sehrálo roli. Nakonec jsem si ponechala herce - ti jsou skutečně velmi dobře obsazení, od čistě esteticky využitých ikon (Filip Blažek, Alice Veselá), přes charakterově a společensky typizované postavy (Saša Rašilov, Ondřej Vetchý, Vilma Cibulková a Kateřina Kaiserová) až po střeleně- ujeté figury (Tatiana Vilhelmová a Jan Budař). Mé lehké srozumění s jednotlivými postavami se během filmu několikát přelilo diametrálně odlišným směrem, ale ponejvíce jsem "soucítila" s neúspěšným malířem, jeho rodinou a pubertální studentkou. Ale i to mě nestačilo, abych děj plně prožila a prodýchala až dokonce, neboť i přes svoji krátkou stopáž, se objevilo pár vyloženě hluchých míst, kdy film totálně ztrácí tempo a ulpívá do hysterické nicoty. (24.05.2006)

Podivný film řešící vztahové problémy několika lidí. Nedá se říci, že by mě nějak odpudil, nechal mě však naprosto chladným. Jediné, co mě zaujalo byla zvuková kulisa, která jako by nabrala na razanci vždy během nějaké hádky (a je jich docela dost) – neobratné dialogy jsou podbarveny různými ruchy z okolí, to jim chvílemi dodává trochu působivosti. Jinak nuda V centru dění je manželský čtyřúhelník, který si vzájemně prohazuje partnery. Kam to spěje je jasné, žádné překvapení se nekoná. Nekoná se ani žádný pokus o myšlenkyTed látka, která by se vešla do hodinové tv inscenace. Za sympatickou dějovou linii považuji pouze tu s Budařem, který se předvádí v nebývale normální podobě. Od chvíle, kdy usednul na injekční stříkačku jsem mu opravdu fandil, aby byl jeho výsledek negativníA je to hlavně jeho herecká zásluha, že dávám jeden bodík pozitivní (22.10.2005)

No, nevím co si mám pořádně myslet o tom co jsem viděl. O hořké komedii ze součastnosti mám trochu jiné představy. Dialogy jsou na úrovni ne moc zdatného jedince po třech vypitých pivech a krom standartně dobrého Ondry Vetchého jsou i herci špatní. Je mi líto, ale celkově až na výjimky mi novější česká kinematografie mnoho neříká. Problémy dnešní generace dokážu vnímat (vždyť k ní patřím, ne), což však zřejmě nedokáží tvůrci tohoto a jemu podobných filmů. Milan Cieslar není špatný tvůrce a svůj tvůrčí potenciál byl měl radši uplatnit ve filmech typu "Pramen života", "Krev zmizelého", popřípadě "Jak chutná smrt", čistě vážné (až vypjaté) podívané mu totiž jdou. Abych to zkrátil, jednu hvězdičku za Ondru Vetchého a pěknou postavu Táni Vilhelmové. (01.06.2006)