Pasti, pasti, pastičky

Tohle tepání mužského šovinismu a ženské podlosti mohlo klidně skončit po Vávrově vydatné snídani, protože veškeré další dění už bylo bez jakéhokoliv kurzu. Některé posttraumatické stavy Stivínové a Donutilovo uchopení postavy ala výcuc z postaviček z jeho historek v Lucerně mě přivádí k myšlence, jak by to celé vypadalo jen v dramatické rovině bez toho všeho karikaturního tajtrlíkování.. Apropo, vzhledem k frekvenci všemožných odkazů na mužské pohlavní žlázy asi nikoho nepřekvapí, že ve stejném roce vznikla i Levinsonova Koule.. (21.11.2022)

Chytilovej režijný rukopis tu je zreteľne poznať, ale samozrejme ten neskorší, nie ten "novovlnný". Film, ktorý je síce nadčasový, pretože rozpráva o veciach o ktorých rozpráva, na druhú stranu ale tak zasadený do svojej doby, že z neho až príliš trčí zdvihnutý ukazovák/prostredník a ešte niečo iné....Chlapi a politici sú svine, ženy častokrát tiež, každému ide najmä o kariéru, o zneužívanie moci, atď. Áno, všetci sme raz a navždy v pasci v akomkoľvek zmysle tohto slova a bezpochyby všetky tieto zmysly mala aj Chytilová na mysli....hm, to sa aj rýmuje... (23.11.2016)

Úchylárna na entou. Kam se na tohle hrabe jakýkoliv jiný český film. Tohle už je extrém, na který se ALE nezapomíná. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil v celkem svižné road-movie, která se nečekaně zvrhne do dost nechutné bláznivé, ale docela povedené komedie, u které jsem nedokázal poznat, s čím na mě příjde pak. Zase se jim se životem naloží tak jak bude zdrávo a vše se srovná do vah osudu tak jak to má být. Pasti, pasti, pastičky je kravina, s povedenými herci, která je, nechci řikat špatná, možná jen relativně nepovedená, ale těžko se na ní zapomeno. A takových českých filmů je málo. (04.04.2005)

Neuvěřitelně špatný film. Někteří herci působí dojmem ochotníků, psychologické postižení postav veškeré žádné. Děj očekávatelný zhruba od první třetiny... Problém je po mém soudu v postavě režisérky. Dokáže velice hezky a citlivě postihnout ženskou duši, ovšem mužský svět je jí naprosto neprobádanou zahradou. Proto mužské postavy (všechny) působí dojmen nepovedených karikatur. Věra chytilová jednoduše neumí naslouchat, chybí jí pokora a empatie, což je při její soběstřednosti vcelku pochopitelné... (26.09.2006)

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)