Dlouhé dopoledne

Největší paradox je, že Jaroslav Moučka jako věrný komunista hraje vesnického kulaka, odsouzeného na 15 let žaláře. Zahrál ovšem bravurně, to se musí uznat. Z některých situací ve vězení až zamrazí, náčelník bachářů ztvárněný Jiřím Valou je mimořádná bestie. Nechutná byrokracie, se kterou se odsouzený ve vězení setkává zákonitě nemohla vonět soudruhům a tak snímek ihned po svém dokončení putoval do trezoru, kde si dlouhá léta pobyl. Tyhle filmy nikdy nezestárnou a nikdy by neměly býti zapomenuty!!! (01.03.2020)

Krátké, ale úderné a dostatečně vypovídající o tehdejší komunistické moci 50. let. Větší právní úlevy byly možné poprvé až při rehabilitacích v r. 1960. Ačkoliv jsem herectví pana Moučky a Valy nikdy nevyhledávala, tady jim jejich role opravdu velmi sedly. Všichni herci v cele byli výborní, i mladý Štěpnička. A jak píše mchnk, hudba je taky moc zajímavá. Zázrak, že se tato perla šedesátých let uchovala, jistě díky pár osvíceným lidem. V 70. letech už neměla šanci být někde prezentována. (01.03.2020)

Jaroslav  Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět.  Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil.  Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus  vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let.  Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti.  "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No,  teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece  hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr. (10.11.2022)

"Vy se máte, návštěva a ještě balíček. Úplné dítě štěstěny."  Komorní zpracování tématu politických procesů 50.let, v němž zajmou některé komičtější dialogy mezi vězni a policisty. Jaroslav Moučka překvapivě nikoliv v roli komunistického "potentáta", ale politického vězně, který se musí vypořádat s tím, když mu soudce (Jan Přeučil) připomíná: "Lidstvo jde kupředu, to je vývoj a vy jste se proti tomu vývoji postavil. Prohrál jste jako třída." Zajímavou figuru uniformovaného náčelníka vězeňské služby, tu sehrává Jiří Vala. (13.02.2022)

,,No tak Koval, buďte statečnej ! '' ---- Na Jaroslava Moučku, věrného podporovatele KSČ a jeho alter ego soudruha Pláteníka můžete mít názor jakýkoliv, ale jedno se mu nesmí upřít. Hrát uměl. A zahrál cokoliv naprosto přesvědčivě. A ačkoliv myšlence komunismu věřil, ctí jej, že se v padesátých letech rozešel s bratrem vyšetřovatelem to u STB. V tomto vězeňském dramatu si kupodivu nezahrál žádného ze soudruhů, ale kulaka Kovala. Je s podivem, že on zrovna tuto roli přijal a snad to bylo tím všeobecným uvolněním jara 1968. Je logické, že po okupaci šel tento film hned do trezoru. Padesátá léta sice byla v těch šedesátých odsouzena, leckdo byl rehabilotován či dokonce propuštěn z vězení, ale všechno spíše potichu, protože to vše ukazovalo na stranu. Ta byla dále u moci a nechtěla nějaké rozruchy. A tak tento film mi lehce připomínul Audienci Václava Havla ve své absurditě, kdy vlastně soudce v podstatě žádá pochopení a odpuštění od odsouzeného pro své klidné svědomí... Herecké výkony všech byly na jedničku a nejvíce se mi líbil právě Moučka v roli sedláka Josefa Kovala, který prostě musí pochopit, že se tím, že vlastnil 11 ha pole vzepřel dějinám... Dávám za 5 ešusů na celu . Skvělé, doporučuji vidět. * * * * * (25.10.2020)