Vzpomínka na Titány

Keďže športové drámy patria medzi moje obľúbené nemohol som si tento film nechať ujsť. Skvelý Denzel Washington na ktorého som sa tešil po tom ako som videl jeho Hurikán v ringu opať(ešte nikdy) nesklamal... Film zaoberajúci sa problémami afroameričanov s rasismom ukázal prvavú tvár Amerického národa v minulom storoči. Páčilo sa mi ako sa napriek počiatočnej nenávisti niekorí dokázali spriateliť a navzájom sa podržať. Výborne herecké výkony a výborna hudba ma donútili dať 5*. (21.11.2009)

Smíšený sportovní tým kontra burani z bigotního Jihu? Hádejte třikrát, kdo nakonec oslaví bratrstvím scelený triumf a kdo utře nařvanou hubu. Sportovní dramata jsou mou neutajovanou slabostí a chápu, že vyčítat jim předvídatelnost a nadbytek klišé je asi jako vytýkat cukrárně, že nenabízí odtučňovací dietu (nebo jistým americkým vysokým, že přijmou každého, kdo rozezná fotbalový míč od ústředního topení nebo umí rychle zdrhat, viď Forreste), takže to přejdu taktním mlčením. Taktním mlčením už nejde přejít patetické žvásty, protivnou přemoudřelou prepubescentku a rádobytvrďáckost uječeného Denzela, po kterém bych tu cihlu chvílemi s chutí mrskla sama, nicméně se vzpomínkou na prosluněné dny pobíhání po školním hřišti a tak mladého a už tak titánského Ryana Goslinga ty smířlivé tři utrousím. Ale pokud jde o film o americkém fotbalu, mám jasno v tom, kdo je můj Vítěz a kdo Poražený. (09.08.2012)

Nemám ráda americký fotbal. To ale neznamená, že by se mi nemohl líbit FILM o americkém fotbalu - a o nedobrovolné integraci "černých" a "bílých" po nařízeném sloučení dvou středních škol, strhující příběh o překonávání rasistických předsudků na obou stranách, o nelehkém sbližování, kterému napomohla kromě nekompromisního přístupu černošského trenéra Boonea v podání charismatického Denzela Washingtona i láska k masově oblíbenému sportu. Filmaři ho sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně mu tím neuškodili. Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty. (31.05.2009)

Sportovní filmy se často pohybují na hranici emotivní podívané a patosu a Vzpomínka na Titány není vyjímkou. Chvílemi až přehání rasistické otázky - moc mě nepřesvědčily hrubé rasistické boje mezi "bílými" a "černými" a následně za několik týdnů jejich úplně poklidné soužití. Dalším mínusem rpo našince je zajisté mnohem menší povědomí o americkém fotbalu - od pravidel po historické problémy apod. Za tři s odřenýma ušima... (17.04.2004)

Podruhé mi tenhle film snad nevyšumí. Jde o hodně zajímavý příběh podaný výborným způsobem, ale bohužel hlavně trochu jednuduššímu americkému divákovi. Spousta náznaků a narážek, které ale trochu bystrý divák vůbec nepotřebuje. Boaz Yakin patří asi do té společnosti, pro kterou je "správňácký" tým bojující nejen se soupeři, ale i s rasismem, určen. S těmi stejně nic takového nepohne. My se mohli aspoň dočkat trochu méně jednoduchosti a těch trapných vševysvětlujících pohledů. (22.03.2010)