Plukovník Redl

Rovnako, ako zvyšným častiam voľnej Szabovej trilógie, ani Plukovníkovi Redlovi nemám čo vyčítať. Znova fantastický Brandauer, znova žiadna scéna navyše, všetko má svoj význam. U týchto filmov sa nevyskytujú žiadne chyby, alebo lacné triky v podobe sentimentu, melodramatickosti, ani výplň stopáže v podobe bojových scén. Plukovník je film tak nadčasový, že platí nielen pre našu dobu, ale bude aktuálny aj v ďalekej budúcnosti. Politika je svinstvo a ľudia, ktorí v nej pôsobia, sú tu zobrazení tak nesympaticky, že si film veľmi ľahko spojíte so súčasnosťou. Dejiny ľudstva sú definované vojnami a sú to politici, ktorí ich vyvolávajú. Práve pre tú morálnu odpornosť postáv nedávam plný počet (týka sa to aj Redla), aj keď chápem, že divácky diskomfort bol Szabovým zámerom. Film vyžaduje určitú znalosť histórie, aby si ho divák patrične užil, režisér nič doslovne nevysvetľuje, u diváka s ňou ráta. (01.12.2012)

Tak takoví jsme byli před sto lety. Film Plukovník Redl inspirovaný osudy skutečné historické postavy Alfreda Redla, Rusína z chudých poměrů, který to dotáhl až na šéfa státní tajné služby a velezrádce Rakousko-Uherska, velmi věrně a poutavě oživuje reálie té pohnuté doby. Zachycuje Redlův život od útlého dětství, kdy se malý obdivovatel monarchie dostane do vojenské akademie jeho C. a K. veličenstva, přes velké úspěchy, kterých posléze dosáhne tvrdou a poněkud bezohlednou prací, až po trpký, náhlý a strmý pád, který přichází těsně před začátkem první světové války. Redl v podání fantastického K. M. Brandauera je vykreslen jako nejednoznačná (a tedy plastická) postava, neustále svádějící boj s nepřejícím světem i sebou samým. Zapírá svoji chudou rodinu, tají svoji homosexualitu, celoživotní milostný poměr s vdanou ženou i (zřejmě) částečný židovský původ. Jenže jednoho dne už má všeho dost. Ve vzteku vyzradí vojenské informace a je coby obětní beránek (kterého měl předtím sám za úkol najít) - poté co dostane rozkazem spáchat sebevraždu - posmrtně odsouzen za účelem "utužení morálky důstojnického sboru císařské armády". Historie má smysl pro humor. (22.05.2006)

Druhé setkání s tímto panem režisérem bude tentokrát pouze za 4*, v mnoha ohledech podobný Mefisto mě bavil přece jenom o něco více, v tomto filmu mi při délce cca 140 minut chyběl větší počet vypjatých momentů, zvratů a i Brandauer jakoby trochu ubral ze svého strhujícího výkonu. Přesto jde ale znovu o velmi kvalitní snímek o zvláště ambiciózním jedinci stoupajícím strmě vzhůru až… Dobové reálie jsou fajn (perfektní byla třeba hypotéza, proč příslušník toho či jiného národa monarchie nemůže být použit pro "onu věc") a dobře vykreslenou tehdejší atmosféru vhodně doplňuje opravdu výborně sestavený soundtrack v čele s Radeckého pochodem (a samozřejmě mým milovaným valčíkem Na krásném modrém Dunaji). (24.02.2013)

Dosti úmorná podívaná, řekl bych. Sledovat kariérní vzestup a pád jednoho c.k. oficíra na pozadí rozpadající se rakousko-uherské monarchie na prostoru téměř 2,5 hodinové stopáže bylo na můj vkus hodně vyčerpávající a příchod závěrečných titulků jsem uvítal skutečně s nezměrnou úlevou. Z celého toho světa stupidních uniforem a armádní subordinace mi bylo vždy akorát nevolno, a pokud už budu mít výjimečně chuť vidět něco z této doby, ochotně vždy upřednostním dvojdílnou filmovou adaptaci Haškova Švejka s R. Hrušínským v titulní roli. Tento film mě skutečně minul a výsledný dojem u mě nezachránil ani působivý konec, kdy jsem na malou chvíli zauvažoval, zda jednu hvězdu nepřihodit. Ale vinou té předchozí nudy prostě nemohu - navíc mi zde nesedlo několik záběrů, v nichž herci odříkávali své repliky s pohledem upřeným do kamery - osobně to považuji za rušivé, byť chápu, co to má v divákovi evokovat. (11.12.2012)

Film sám o sobě je výborný a neznat skutečný příběh postavy, dal bych ještě hvězdičku navíc. Tvůrci filmu se velmi snažili vykreslit Redla jako v zásadě kladného hrdinu, který se nechá semlít mašinérií prohnilého Rakouska-Uherska... Jak je vidět nejen v Čechách patří tento obraz habsburské monarchie k národnímu folklóru, ovšem právě proto mi tohle "kopání do mrtvoly" připadá poněkud laciné. Jistě, že lze film chápat jako alegorii moci obecně, ovšem z tohoto úhlu pohledu zase "Redl" nepřináší mnoho nového. Zajímavější je psychologické uchopení samotné postavy. Zde bohužel místy nacházíme poněkud nelogická či dosti nepřesvědčivá, byť skvěle zahraná místa. Rozhodnutí, natočit film právě tak, jak byl natočen je mimochodem o to podivnější, že reálný příběh poručíka Redla si o filmové zpracování doslova říká. Samo odhalení plukovníka Redla, prostředí tajných služeb (mimochodem, rakouská špionáž byla v té době jednou z nejlépe organizovaných a technicky vybavených taných služeb vůbec), téměř neuvěřitelný způsob, jakým se aféra dostala na veřejnost (tohle by si vážně nikdo nedokázal vymyslet), homosexuální outsiderství cílevědomého plukovníka, který za svou kariérou šel přes mrtvoly (to není řečnický obrat), zrada, v níž Redl vyměnil s Rusy vlastní prospěch (byl ke spolupráci pro Rusko pravděpodobně donucen vydíráním) za bezpečnost celé země (rozhodně není nadnesené tvrzení, že nebýt Redla, mohla první světová válka skutečně dopadnout zcela jinak). Samozřejmě by potom celý příběh ztratil své morální poselství, protože pokud skutečný život plukovníka Redla něco charakterizovalo, tak to byla neuvěřitelná malost. Žel až neuvěřitelně přesně jej charakterizuje citát: "kdo chce ze sebe udělat víc než je, udělá ze sebe většinou zrůdu" (Ch. Chaplin) (24.03.2009)