Jeho veličenstvo Minor

Já jsem se tohoto díla nudil. Občas se snad dá mírně pousmát u některých scén, ale to je zhruba vše. Pochopil jsem (kupodivu), myšlenku filmu, ale ta tu již byla v hodně podobách. Jako fantasy, masky žádné, mimo satyra. Také nechápu, proč ve filmu vždy proběhne titulek, který stručně upozorní na to, co divák uvidí. Za toto podcenění divákovy inteligence, navzdor hezké hudbě, tento film u mne i celkově propadl. Hodně podprůměrný snímek. Odpad. ČT1 26031010 9233/9648 (22.01.2011)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)

Co to kurva mělo být??? Debilita a stupidita si v tomto "skvostu" pana Annauda podávají ruce. Nemám nic proti takovým filmům, pokud je v nich hravost, vše je vyváženo a divák se baví (jako já s Rrrrrr!!!!). Ale tady to rozhodně není a Minora bych bezváhání nechal sežrat hladovým křečkem a toho satyra (to jsem od Cassela nečekal) bych fofrem poslal do kláštera ať tam do zadečku prcá pedofilní fáterníky. (20.04.2010)

Tenhle "film" by se měl brát s VELKÝM nadhledem a i pak by to bylo spíše zklamání. Vážně není moc o co stát. Jedině bych vyzvedl hudbu a krásné záběry (a původ - Francie :D ). Prostě "komedie", u které jsem se asi jednou uculil a to je tak vše. Je zvláštní, že i po roce na to stále vzpomínám a celkem v dobrém... proto zvyšuju hodnocení na 3* (19.03.2009)

Po vpádu Dórů do Řecka (ca. od 12. století př.n.l.) nastává období temna (již ve smyslu nedochovaných zpráv), Scénárista Gérard Brach (a zřejmě i Annaud sám) v něm vidí období, kdy rozdíl mezi zvířaty (včetně mytických) a lidmi nebyl až tak velký, a sexuální aktivita nebyla tak rozlišena jako dnes (i když tehdejší praktiky rozhodně nevymizeli). I po přečtení místních příkrých odsudků se mi film jevil mýtotvorně zábavný (řecká mytologie - na rozdíl třeba od indické - mi nikdy příliš nesedla), dokonce i napínavý, a v podstatě mi vadila jen čeština, se kterou jsem si zde nevěděl rady. Pozn. 1: Pojmout film i jako politicku satiru asi také není od věci. Pozn. 2: Gheorghe Zamfir měl určitě radost, když zjistil, jaké má skvělé předchůdce. (28.12.2017)